9 C 8/2022-39 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 21. 9. 2021 se žalobce domáhal zaplacení částky 8.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8.000 Kč od 29. 12. 2019 do zaplacení, ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 28. 11. 2019 právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovaným. Na jejím základě byl žalovanému poskytnut bezhotovostně úvěr ve výši 8.000 Kč na bankovní účet, který žalovaný uvedl ve smlouvě, která byla uzavřena prostředky elektronické komunikace na internetových stránkách právního předchůdce žalobce, resp. formou zprávy SMS, její nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Žalovaný se zavázal úvěr splatit bez poplatků do 28. 12. 2019, ničeho však neuhradil a dostal se do prodlení. Žalobce požadoval úhradu dlužné jistiny a zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaný byl vyzván, aby se k žalobnímu návrhu vyjádřil, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti na svoji obranu a navrhl k prokázání svých tvrzení důkazy. Byla mu stanovena lhůta 15 dnů, která uplynula marně. 3. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání (§ 115a o. s. ř.) a soud vyhlásil rozsudek ve věci, aniž by byl jako účastník řízení o vyhlášení rozsudku předem vyrozuměn, když s tímto postupem souhlasil i žalobce. Soud mu stanovil pro vyjádření se lhůtu 15 dnů a poučil jej o důsledcích nečinnosti, které povedou k rozhodnutí věci bez nařízení jednání. Žalovanému uplynula lhůta marně. 4. Soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání a vycházejíc z obsahu spisu zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobcem dne 3. 3. 2021, byla prokázána aktivní legitimace žalobce. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 28. 11. 2019 bylo zjištěno, že žalovanému byl dne 28. 11. 2019 schválen úvěr ve výši 8.000 Kč. Z Potvrzení o odeslání finančních prostředků bylo zjištěno, že 28.11.2019 byl žalovanému úvěr bezhotovostně poskytnut. Splatnost úvěru byla dle smlouvy stanovena k 28. 12. 2019. Ve spise se nenachází žádný doklad o úhradě dlužné částky žalovaným. 5. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník; dále jen „o. z.“). Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. (§ 2396 o. z.) 6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření Smlouvy, který zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření Smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 věta první téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 10. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). (§ 1879 o. z.) Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. (§ 1880 odst. 1 o. z.). 12. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdce žalobce sice uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. platného ve znění ke dni uzavření smlouvy je, aby věřitel s odbornou péčí dříve, než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je tedy nutno, s ohledem na postavení žalovaného jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Soud posuzoval, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.), podle které byl věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr, na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele (žalovaného), tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce předloženými listinami neprokázal, že by jeho právní předchůdce jako věřitel učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalovaného. Žalobce sice tvrdil, že jeho právní předchůdce provedl lustrace v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaný není evidován, listiny k tomu nedoložil. I přes výše uvedené lustrace osoby žalovaného v dostupných registrech však právní předchůdce žalobce neučinil další potřebné šetření ke zjištění majetkové situace žalovaného, například náhledem do exekučního rejstříku či získání informací o příjmech a výdajích od samotného žalovaného podložená potřebnými potvrzeními (daňové přiznání, pracovní smlouva, platový výměr, potvrzení zaměstnavatele o příjmech, výplatní pásky, nájemní smlouva, rozhodnutí o dávkách atd.). Soud proto dospěl k závěru, že ze strany právního předchůdce žalobce jako věřitele nedošlo k dostatečnému odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného). 13. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., které přijal žalovaný jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z provedených listinných důkazů, podle kterých žalovaný čerpal 8.000 Kč, a neuhradil ničeho. Žalovaný byl proto zavázán k povinnosti vrátit žalobci plnění poskytnuté bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení ve výši 8.000 Kč, a rovněž zaplatit úroky z prodlení z částky 8.000 Kč ve výši stanovené § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., od data následujícího po dni uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě ze dne 13. 4. 2021, to je od 17. 4. 2021 do zaplacení, jak bylo rozhodnuto výrokem I. tohoto rozsudku. Z důvodu neplatné smlouvy však žalobci další nároky na úhradu úroků z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti uvedeném ve smlouvě do termínu splatnosti dle předžalobní výzvy nepřísluší. Bylo proto rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 14. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části. V daném případě byl žalobce úspěšný zcela v žalované jistině a z části v žalovaných úrocích z prodlení, neúspěšný byl tedy pouze v nepatrné části. Náklady žalobce, který zaslal žalovanému výzvu ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř., jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou za právní zastoupení z tarifní hodnoty 8.000 Kč ve výši celkem 600 Kč (3 x 200 Kč, § 7, 11 odst. 1 a 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč, podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a náhradou DPH ve výši 21 % v částce 189 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkové náklady