13 C 127/2023-72 — Okresní soud v Prostějově

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 24.336 Kč s odůvodněním, že žalovaná dne [datum] uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], jednak smlouvu nazvanou Smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky v celkové výši 14.000 Kč, jednak dne [datum] smlouvu nazvanou Smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky v celkové výši 7.000 Kč. Smlouvami se žalovaná zavázala peněžní prostředky vrátit, a to společně s příslušenstvím spočívajícím v úrocích a poplatcích. Žalovaná však své závazky nehradila řádně a včas, na první smlouvě uhradila částku 4.570 Kč, na druhé smlouvě částku 9.707 Kč. Pohledávky byly Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupeny na žalobkyni. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. Ve věci se konalo dne [datum] jednání, ke kterému se žalovaná nedostavila a žalobkyně se z něj prostřednictvím svého právního zástupce omluvila podáním ze dne [datum]. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. Po provedeném dokazování má soud za prokázány následující skutečnosti: - Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], že předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku ve výši 14.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaná se zavázala uhradit tuto částku včetně úroků a poplatků v týdenních splátkách po 439 Kč. - Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], že předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku ve výši 7.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaná se zavázala uhradit tuto částku včetně úroků a poplatků v týdenních splátkách po 274 Kč. - Ze zákaznické karty ze dne [datum] a [datum], že věřitel před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované na základě žalovanou vyplněných údajů o jejích majetkových poměrech. - Z tabulek umoření ze dne [datum], že žalovaná na dluhu ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uhradila celkem částku 4.570 Kč a na dluhu ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uhradila celkem částku 9.707 Kč. - Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku, že pohledávka ve výši 42.657,26 Kč byla postoupena na žalobkyni a žalovaná byla o postoupení vyrozuměna. - Z upomínky právního zástupce žalobkyně včetně podacího lístku, adresované žalované dne [datum], že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou byly uzavřeny smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě kterých byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 14.000 Kč a 7.000 Kč v hotovosti. Před poskytnutím úvěrů byla zkoumána úvěruschopnost žalované pouze na základě žalovanou vyplněných údajů v zákaznických kartách. Žalovaná úvěry řádně a včas neuhradila, hradila pouze částečně. Pohledávky byly postoupeny na žalobkyni. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně. Závazky žalované přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částky ve výši 14.000 Kč a 7.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná jednali o uzavření smluv vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalované finanční služby, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalované splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že věřitel splnil tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěrů prokázala, když pouhé zákaznické karty vyplněné na základě údajů poskytnutých dlužníkem (a již nijak neověřovaných) nelze považovat za dostatečné doklady svědčící o splnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by prokázala zkoumání např. pravidelných příjmů žalované, nájemní smlouvu či podobné dokumenty, kterými by byl ověřen skutečný měsíční čistý příjem žalované. Soud byl připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst. 3 o.s.ř., nicméně žalobkyně se o tuto možnost připravila svou neúčastí na jednání. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžité prostředky ve výši 14.000 Kč a 7.000 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřených smluv, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). S ohledem na skutečnost, že žalované byly žalobkyní poskytnuty prostředky ve výši 14.000 Kč a 7.000 Kč, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovanou nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná na smlouvě o zápůjčce [číslo] uhradila částku 4.570 Kč, na smlouvě o zápůjčce [číslo] částku 9.707 Kč. Soud tak na podkladě zásad o