13 C 137/2023-85 — Okresní soud v Prostějově

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 15.000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná dne [datum] uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na základě které se původní věřitel zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky v celkové výši 10.000 Kč bezhotovostním převodem na její bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalovaná se smlouvou o úvěru zavázala tyto finanční prostředky společně s příslušenstvím vrátit do [datum]. Žalovaná však svůj závazek nehradila řádně a včas. Pohledávka byla následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] ke dni [datum] postoupena na žalobkyni. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět do částky 684,28 Kč, zahrnutou v kapitalizovaném úroku. Usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum] pak bylo řízení částečně zastaveno do částky 684,28 Kč. Ve věci se konalo dne [datum] jednání, ke kterému se žalovaná nedostavila a žalobkyně se z něj prostřednictvím svého právního zástupce omluvila podáním ze dne [datum]. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti: - Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, že předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku ve výši 10.000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované č. [bankovní účet] a žalovaná se zavázala uhradit tuto částku včetně úroků a poplatků do [datum]. - Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, že dne [datum] byl žalované odeslán obyčejný dopis. - Z výpisů z účtu, že věřitel před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované na základě žalovanou doložených výpisů z účtu za období od [datum] do [datum]. - Z potvrzení o provedení transakce a platby a ze zprávy [právnická osoba], že žalovaná obdržela od věřitele částku 10.000 Kč dne [datum] na bankovní účet č. [bankovní účet], jehož byla a je vlastníkem. - Z projektu vnitrostátní fúze sloučením, že se společnost [právnická osoba] a společnost [právnická osoba] sloučili do nástupnické společnosti [právnická osoba] ke dni [datum]. - Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy [číslo] z rámcové smlouvy o postupování pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a [datum] včetně podacího archu, že pohledávka ve výši 27.221,36 Kč byla postoupena na žalobkyni a žalovaná byla o postoupení vyrozuměna. - Z výzvy k úhradě ze dne [datum] a z upomínky právního zástupce žalobkyně včetně podacího archu, adresované žalované dne [datum], že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet č. [bankovní účet]. Před poskytnutím úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalované pouze na základě žalovanou předložených výpisů z účtu. Žalovaná úvěr řádně a včas neuhradila. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně. Závazek žalované přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku ve výši 60.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalované finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalované splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že věřitel splnil tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru prokázala, a to i přes zákonné poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř., když pouhé výpisy z účtu žalované za období 3 měsíců nelze považovat za dostatečný doklad svědčící o splnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by prokázala zkoumání např. pravidelných příjmů či výdajů žalované, nájemní smlouvu či podobné dokumenty, kterými by byl ověřen skutečný měsíční čistý příjem žalované. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžité prostředky ve výši 10.000 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). S ohledem na skutečnost, že žalované byly žalobkyní poskytnuty prostředky ve výši 10.000 Kč, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovanou nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých pro