13 C 172/2023-68 — Okresní soud v Prostějově

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeného Okresnímu soudu v Prostějově dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení předmětné částky s příslušenstvím a nákladů tohoto řízení z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], kterou byl žalovanému poskytnut hotovostní úvěr ve výši 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku věřiteli vrátit společně s příslušenstvím úvěru, spočívajícím v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Žalovaný však dluh nehradil řádně a včas, uhradil dle tvrzení žalobkyně pouze částku 7.800,01 Kč. Dluh nebyl zesplatněn, jeho splatnost nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni [datum]. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum]. Žalovaný ani po předžalobní výzvě právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] na dluhu ničeho neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Ve věci se konalo dne [datum] jednání, ke kterému se nedostavila žalobkyně ani její právní zástupce, přičemž omluva žalobkyně byla soudu doručena dne [datum]. Žalovaný se nedostavil bez omluvy. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. Následně soud provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin a z tohoto dokazování má soud za prokázané následující skutečnosti: - Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši 15.000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal uhradit tuto částku společně s úrokem ve výši 1.444 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 7.350 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1.394 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2.700 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.992 Kč. - Z žádosti o úvěr ze dne [datum], že právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného na základě jeho tvrzení o příjmech a výdajích. - Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], dodatku [číslo] k rámcové smlouvě o postupování pohledávek ze dne [datum], potvrzení o provedení transakce, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a [datum] včetně podacího archu, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. - Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky a upomínky právního zástupce žalobkyně, adresované žalovanému dne [datum] včetně podacího archu, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč v hotovosti. Před poskytnutím úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného pouze na základě žalovaným vyplněných údajů v žádosti o úvěr. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum]. Žalovaný na dluhu uhradil celkem částku 7.800,01 Kč. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně. Závazek žalovaného přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku v celkové výši 15.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalovanému finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že věřitel splnil tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru v každém jednotlivém případě prokázala, když pouze údaje týkající se příjmů a výdajů poskytnuté dlužníkem (a již nijak neověřované) nelze považovat za dostatečný doklad svědčící o splnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr. Soud byl připraven poskytnout žalobkyni poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř., nicméně žalobkyně se k ústnímu jednání nedostavila a o tuto možnost se připravila. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžité prostředky ve výši 15.000 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). S ohledem na skutečnost, že žalovanému byly žalobkyní poskytnuty prostředky ve výši 15.000 Kč, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovaného nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. Žalovaný do doby podání žaloby na dluhu uhradil částku 7.800,01 Kč. Soud tak na podkladě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) zavázal žalovaného k zaplacení částky 7.199,99 Kč coby plnění, kter