13 C 176/2023-68 — Okresní soud v Prostějově

Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení předmětné částky s příslušenstvím a nákladů tohoto řízení s odůvodněním, že dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce“) s žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] kterou se právní předchůdce zavázal žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 15.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit společně s úroky a poplatky v pravidelných týdenních splátkách po 450 Kč. Dále uzavřel právní předchůdce s žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] kterou se zavázal žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 14.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit společně s úrokem a poplatky v pravidelných týdenních splátkách ve výši 420 Kč. Dále uzavřel právní předchůdce s žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] kterou se zavázal žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 14.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit společně s úrokem a poplatky v pravidelných týdenních splátkách ve výši 420 Kč. Žalovaný na smlouvě [číslo] uhradil částku 5.850 Kč, na smlouvě [číslo] částku 10.950 Kč a na smlouvě [číslo] částku 16.600 Kč. Po datech splatnosti posledních splátek každé smlouvy právní předchůdce pohledávky postoupil na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný ani po předžalobní výzvě ze dne [datum] na svých dluzích z předmětných smluv ničeho neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Ve věci se konalo dne [datum] jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil a žalobkyně se z něj prostřednictvím svého právního zástupce dne [datum] omluvila. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. Následně soud provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin a z tohoto dokazování má soud za prokázané následující skutečnosti: - Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] a smluvních podmínek, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 15.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto vrátit společně s úrokem a poplatky v pravidelných týdenních splátkách ve výši 450 Kč. - Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum], že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 14.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto vrátit společně s úrokem a poplatky v pravidelných týdenních splátkách ve výši 420 Kč. - Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum], že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 14.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto vrátit společně s úrokem a poplatky v pravidelných týdenních splátkách ve výši 420 Kč. - Z karty zákazníka ze dne [datum], [datum] a [datum], že právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného pouze na základě jím vyplněných údajů, které už nijak neověřoval. - Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], přílohy k této smlouvě a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího lístku, že pohledávky byly postoupeny na žalobkyně ke dni [datum] a žalovaný byl o tomto vyrozuměn. - Z předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně podacího lístku, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě kterých byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 43.000 Kč v hotovosti v den uzavření smluv (částka 15.000 Kč ze smlouvy [číslo] částka 14.000 Kč ze smlouvy [číslo] částka 14.000 Kč ze smlouvy [číslo]). Před poskytnutím úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného pouze na základě žalovaným vyplněných údajů v kartě zákazníka. Pohledávky byly následně postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný na smlouvě [číslo] uhradil částku 5.800 Kč, na smlouvě [číslo] částku 10.950 Kč a na smlouvě [číslo] částku 16.600 Kč. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně. Závazky žalovaného přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smluv o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částky v celkové výši 43.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný jednali o uzavření smluv vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelských úvěrových smluv v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalovanému finanční služby, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce splnil tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru v každém jednotlivém případě prokázala, a to i přes zákonné poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř., když předložila pouze karty zákazníka, přičemž doklady, kterými lze ověřit tvrzení žalovaného, jako jsou např. výplatní pásky či výpisy z účtu, žalobkyně nedisponovala, a pouhá tvrzení žalovaného nelze považovat za dostatečný doklad svědčící o splnění povinnosti věři