13 C 226/2023-82 — Okresní soud v Prostějově

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 11.865,70 Kč s příslušenstvím odůvodněním, že žalovaný dne [datum] uzavřel s žalobkyní Smlouvu o poskytnutí revolvingovém úvěru [číslo] na základě které poskytla žalobkyně žalovanému postupným čerpáním peněžní prostředky ve výši 23.480 Kč a ten se zavázal tyto žalobkyni vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,69 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný své závazky nehradil řádně a včas, do doby podání žaloby žalovaný na dluhu uhradil částku 20.564,96 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil dluh řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum] a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 12.946,80 Kč. Žalovaný ani po předžalobní výzvě ze dne [datum] na dluhu ničeho dalšího neuhradil. Ve věci byl vydán zdejším soudem dne [datum] elektronický platební rozkaz, [číslo jednací], proti kterému podal žalovaný včasný odpor. V odporu žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy o úvěru, a to z důvodu nedostatečného zkoumání jeho úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru. K odporu a jeho odůvodnění se vyjádřila žalobkyně dne [datum] a uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána, o čemž svědčí i skutečnost, že žalovaný následně žalobkyni hradil. K vyjádření žalobkyně přiložila listinné důkazy na podporu svých tvrzení. Ve věci se konalo dne [datum] jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil a žalobkyně se z něj prostřednictvím svého právního zástupce omluvila podáním ze dne [datum]. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. Po provedeném dokazování má soud za prokázané následující skutečnosti: - Ze smlouvy [číslo] ze dne [datum] a úvěrových podmínek, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr až do výše 10.000 Kč a žalovaný se zavázal v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,69 % z úvěrové rámce, tj. 269 Kč vyčerpanou částku splácet. - Z výpisu čerpání splátek a úhrad, že žalovaný na dluhu uhradil částku 20.564,96 Kč. - Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta a přehledu úvěrů žalovaného, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě jím poskytnutých údajích o příjmech a výdajích, provedením lustrace v evidencích NRKI a ISIR a na základě přehledu o poskytnutých úvěrech žalovanému. - Ze zprávy [právnická osoba], že žalovaný byl jediným disponentem a majitelem bankovního účtu č. [bankovní účet], na kterém mělo docházet k čerpání úvěru. - Z upomínky právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu a z výzvy ke splacení úvěru ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 23.480 Kč postupným čerpáním na bankovní účet č. [bankovní účet], jehož je žalovaný majitelem a disponentem. Před poskytnutím úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného pouze na základě žalovaným vyplněných údajů, lustrací v evidencích NRKI a ISIR a lustrací žalovanému poskytnutých úvěrů. Žalovaný na dluhu uhradil pouze částku 20.564,96 Kč. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně. Závazek žalovaného přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 23.480 Kč. Poté, co soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalovanému finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že splnila tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru v každém jednotlivém případě prokázala, a to i přes zákonné poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř., když pouze tvrzení, že došlo ke zkoumání úvěruschopnosti prostřednictvím registrů NRKI a ISIR, lustrací poskytnutých úvěrů žalovanému a zkoumání příjmů a výdajů žalovaného pouze na základě jeho tvrzení (bez předložení např. nájemní smlouvy, výplatních pásek apod.), nelze považovat za dostatečný doklad svědčící o splnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož žalobkyně poskytla žalovanému peněžité prostředky ve výši 23.480 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). S ohledem na skutečnost, že žalovanému byly žalobkyní poskytnuty prostředky ve výši 23.480 Kč, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovaného nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. Žalovaný na dluhu do podání žaloby uhradil částku 20.564,96 Kč. Soud tak