13 C 252/2022-86 — Okresní soud v Prostějově

Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 34.877 Kč s příslušenstvím odůvodněním, že žalovaný dne [datum] uzavřel s žalobkyní smlouvu nazvanou Smlouva o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 25.000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se smlouvou zavázal tyto peněžní prostředky včetně úroku za poskytnutí úvěru splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.749 Kč Tyto splátky v sobě zahrnovali i platbu za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 159 Kč, jak bylo sjednáno v příloze [číslo] ke smlouvě o úvěru. Žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas, žalobkyně proto úvěr celý zesplatnila a toto žalovanému oznámila a vyzvala jej k úhradě celé dlužné částky, která v sobě zahrnovala i smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč. Žalovaný i přes zaslání předžalobní upomínky ze dne [datum] žalobkyni na dluhu ničeho neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci se konalo dne [datum] jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti žalovaného. Právní zástupkyně žalobkyně, která se na jednání dostavila, uvedla, že na podané žalobě trvá v celém jejím rozsahu a že ze strany žalovaného nedošlo k úhradě žádné částky. Následně soud provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin a z tohoto dokazování má soud za prokázané následující skutečnosti: - Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, oznámení o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře, předsmluvního formuláře, přihlášky do pojištění, pojištění schopnosti splácet úvěry, přílohy [číslo] k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru a dodatku [číslo] k návrhu smlouvy o úvěru, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 25.000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal uhradit tuto částku včetně poplatku ve výši úroků a úhrady za pojištění v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 15. dni v měsíci. - Z hodnocení klienta, vybraných pohybů na účtu, prohlášení klienta, fotokopie občanského průkazu, informací NRKI a výpisu záznamu z registru [příjmení], že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě informací z těchto registrů a na základě jeho tvrzení o výdajích a výpisů z účtu prokazující výši jeho příjmů. - Z karty klienta, že žalovaný ke dni [datum] na dluhu neuhradil ničeho. - Z oznámení ze dne [datum], že žalobkyně z důvodu prodlení žalované zesplatnila celý úvěr a dlužná částka činila 30.729 Kč. - Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, že žalobkyně je oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry od [datum]. - Z výzev k zaplacení ze dne [datum] a [datum], že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužných splátek a byl upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. - Z dokladu o vyplacení úvěru, že žalovaný obdržel od žalobkyně dne [datum] částku 25.000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet], jehož byl jediným majitelem a disponentem. - Z upomínky právního zástupce žalobkyně včetně dokladu o odeslání, adresované žalovanému dne [datum], že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25.000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet č. [bankovní účet], jehož je žalovaný majitelem a disponentem. Před poskytnutím úvěru byla částečně zkoumána úvěruschopnost žalovaného zhodnocením žalovaným vyplněných údajů v žádosti a výše citovaných listin. Žalovaný na dluhu neuhradil ničeho. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně. Závazek žalovaného přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 25.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalovanému finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že splnila tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru v každém jednotlivém případě prokázala, a to i přes zákonné poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř., když předložila pouze výpisy z účtu žalovaného prokazující jeho pravidelný příjem, nicméně údaje týkající se výdajů poskytnuté dlužníkem (a již nijak neověřované) a tvrzení, že došlo ke zkoumání úvěruschopnosti prostřednictvím registrů NRKI a [příjmení], nelze považovat za dostatečný doklad svědčící o splnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož žalobkyně poskytla žalovanému peněžité prostředky ve výši 25.000 Kč bez předchozího splnění své zá