13 C 262/2022-109 — Okresní soud v Prostějově

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 10.277,86 Kč s odůvodněním, že žalovaná dne [datum] uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] - [část obce] smlouvu nazvanou Smlouva o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovanou a následně také poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno] k tomuto běžnému účtu. Žalované byl poskytnut úvěrový limit ve výši 5.000 Kč, přičemž tento žalovaná překročila a právní předchůdce převedl dne [datum] debetní zůstatek ve výši 8.477,86 Kč na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet]. Žalovaná nicméně svůj dluh na tomto úvěrovém účtu nesplácela řádně a včas, právní předchůdce proto celou dlužnou částku zesplatnil a vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 10.277,86 Kč sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 8.477,86 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 1.800 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 568,32 Kč. Pohledávka byla ke dni [datum] postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně dále vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však ničeho neuhradila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ve věci se konalo dne [datum] jednání, ze kterého se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce omluvila podáním ze dne [datum]. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti žalobkyně. Žalovaná se k jednání dostavila a uvedla, že nesouhlasí s celou žalovanou částkou, když v době uzavření úvěru neměla dostatek peněz na jeho splácení a měla jiné úvěry a exekuce. Nadto žalovaná požádala o hrazení ve splátkách. Dále soud provedl dokazování listinnými důkazy, ze kterých zjistil následující skutečnosti: - Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne [datum], dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené mezi klientem a bankou dne [datum], všeobecných produktových podmínek, úrokového lístku a základních produktových podmínek spotřebitelského kontokorentního úvěru, že předchůdce žalobkyně poskytl žalované vedení běžného účtu a následně kontokorentní úvěr, jehož úvěrový limit činil 5.000 Kč. Žalovaná se zavázala, že její běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, že nepřekročí úvěrový limit a že se nedostane do prodlení se splněním jakéhokoliv svého závazku vzniklého ze smlouvy. - Z oznámení o vyčíslení dluhu ze dne [datum], že žalovaná byla vyrozuměna o výši dluhu ke dni [datum], který činil částku 10.277,86 Kč. - Z žádosti o povolení debetního zůstatku [anonymizováno], výpisů z úvěrového účtu, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a z potvrzení o výši příjmu, že věřitel před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované na základě žalovanou vyplněných údajů o jejích majetkových poměrech a z potvrzení o výši jejího příjmu. - Z výpisu z úvěrového účtu, že dlužná jistina činila ke dni [datum] částku 8.477,86 Kč. - Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], potvrzení o zaplacení kupní ceny, dohody o postoupení pohledávky a z oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni a žalovaná byla o postoupení vyrozuměna. - Z upomínky právního zástupce žalobkyně včetně podacího lístku, adresované žalované dne [datum], že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěrový limit ve výši 5.000 Kč, přičemž ta ke dni [datum] vyčerpala částku 8.477,86 Kč. Před poskytnutím úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalované pouze na základě žalovanou vyplněných údajů a předloženého potvrzení o výši příjmu. Žalovaná úvěr řádně a včas neuhradila. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 9 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Poruší-li však věřitel svoji povinnosti a přes výše uvedené spotřebiteli úvěr poskytne i za situace, kdy nedostojí svojí povinnosti s odbornou péčí náležitě zjistit schopnost spotřebitele splácet úvěr, je třeba dospět k závěru o neplatnosti takto uzavřené úvěrové smlouvy k níž soud přihlédne i bez návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně. Závazek žalované přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěrový limit ve výši 5.000 Kč, přičemž ta ke dni [datum] dlužila částku 8.477,86 Kč. Poté, co soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalované finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalované splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že věřitel splnil tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru prokázala, a to i přes zákonné poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř., když pouze poskytnuté údaje o příjmech a výdajích dlužníka (a již nijak neověřované) nelze považovat za dostatečný doklad svědčící o splnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr. Žalobkyně soudu předložila potvrzení zaměstnavatele žalované o výši jejího příjmu, avšak žádné další důkazy, kterými by prokázala zkoumání např. pravidelných výdajů žalované, nepředložila. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžité prostředky ve výši 8.477,86 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 217