13 C 269/2023-92 — Okresní soud v Prostějově

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 33.500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně žalovanému poskytla spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 27.000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit společně s příslušenstvím. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil své závazky řádně a včas, požadovala po něm žalobkyně úhradu jistiny ve výši 27.000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3.375 Kč, poplatek za službu„ klidné spaní“ ve výši 550 Kč a poplatek za službu„ informační SMS servis“ ve výši 145 Kč. Ve věci byl zdejším soudem dne [datum] vydán elektronický platební rozkaz č.j. EPR 126039/2023-6, proti kterému podal žalovaný včasný a odůvodněný odpor. V odporu žalovaný uvedl, že žalobkyně při sjednávání smlouvy o úvěru porušila zásadním způsobem své povinnosti jakožto věřitele při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a vznesl námitku neplatnosti smlouvy o úvěru. K odporu žalovaného se dne [datum] vyjádřila žalobkyně a uvedla, že při procesu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného si u žalovaného zjistila informace o celkovém počtu členů domácnosti majících příjem, čisté měsíční příjmy a pravidelné měsíční výdaje a poté ověřila, zda se žalovaný nenachází v ekonomických registrech (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí apod.). Ve věci se konalo dne [datum] jednání, ke kterému se dostavil právní zástupce žalovaného, žalobkyně nikoliv. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti žalobkyně, jejího právního zástupce a žalovaného. Právní zástupce žalovaného, který se na jednání dostavil, uvedl, že se žalovaný stal obětí naháněčů nebankovních úvěrů a úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána velmi povrchně a formulářově. Následně soud provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin a z tohoto dokazování má soud za prokázané následující skutečnosti: -) Z údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, z všeobecných obchodních podmínek a ze sazebníku platného od [datum], že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 27.000 Kč a žalovaný se zavázal jej vrátit společně s poplatky a úroky. -) Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba] včetně scanu OP, z výpisu z běžného účtu žalovaného a identifikovaných příjmů, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného pouze na základě jím poskytnutých údajů o jeho příjmech a výdajích, přičemž tyto již dále blíže nezkoumala, pouze si opatřila výpisy z účtu žalovaného. -) Z přehledu bankovních transakcí vyplacené spotřebiteli, z autorizace ověření totožnosti a ze zprávy [právnická osoba], že žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] částku 27.000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet], jehož je žalovaný jediným majitelem a disponentem. -) Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] včetně podacího lístku, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. -) Ze scanu systému zdejšího soudu ohledně věcí vedených proti žalovanému, že pouze v roce 2023 bylo proti žalovanému vedeno celkem 14 věcí na zaplacení peněžitých částek. -) Z přehledu plateb zaplacených žalovaným, že žalovaný na dluhu uhradil celkem částku 38.250 Kč. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 27.000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet č. [bankovní účet], jehož je žalovaný jediným majitelem a disponentem. Žalovaný na dluhu uhradil částku 38.250 Kč. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného pouze na základě jím uvedených údajů bez bližšího ověření těchto údajů. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Závazek žalovaného přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 27.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalovanému finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že věřitel splnil tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru prokázala, když tvrzení, že žalobkyně disponovala údaji poskytnutými dlužníkem o výši jeho příjmů a výdajů (a již je nijak neověřovala) nelze považovat za dostatečný doklad svědčící o splnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr. Ačkoliv žalobkyně disponovala výpisy z účtu žalovaného, z těchto měla seznat, že ačkoliv žalovaný měl dostatečné příjmy, měl také větší množství již sjednaných úvěrů a z toho vyplývajících splátek. Soud byl připraven žalobkyni poučit ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř, ta se však o tuto možnost připravila svou absencí na jednání soudu dne [datum]. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož žalobkyně poskytla žalovanému pen