13 C 60/2023-74 — Okresní soud v Prostějově

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 10.209 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná dne [datum] uzavřela s žalobkyní smlouvu nazvanou Úvěrová smlouva, na základě které poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 5.000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná se následně zavázala tuto částku žalobkyni vrátit v pravidelných měsíčních splátkách společně s poplatkem za poskytnutí úvěru a úroky. Žalovaná své závazky nehradila řádně a včas, do doby podání žaloby na dluhu uhradila částku 2 Kč (platby za účelem prodloužení splatnosti). Žalobkyně po žalované požaduje zaplacení nesplacené jistiny ve výši 4.998 Kč, poplatky ve výši 1.946 Kč, úroky ve výši 735 Kč, smluvní pokuty ve výši 1.500 Kč a účelně vynaložené náklady ve výši 1.030 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ve věci se konalo dne [datum] jednání, ke kterému se žalovaná nedostavila a žalobkyně se z něj prostřednictvím svého právního zástupce omluvila podáním ze dne [datum]. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. Po provedeném dokazování má soud za prokázané následující skutečnosti: - Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze scanu občanského průkazu žalované a ze sazebníku platného od [datum], že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku ve výši 5.000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované č. [bankovní účet] a žalovaná se zavázala uhradit tuto částku včetně poplatku ve výši úroků a poplatků v pravidelných měsíčních splátkách. - Z výpisu čerpání, splátek a úhrad, že žalovaná na dluhu uhradila částku 2 Kč. - Z opisu výpisu proplacení smlouvy, z potvrzení o provedené platbě a ze zprávy [právnická osoba] že žalovaná obdržela od žalobkyně dne [datum] částku 5.000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet], jehož byla jediným majitelem a disponentem. - Z upomínky právního zástupce žalobkyně včetně dokladu o odeslání, adresované žalované dne [datum] a z výzvy ke splacení celé půjčky ze dne [datum], že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5.000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet č. [bankovní účet], jehož je žalovaná majitelem a disponentem. Před poskytnutím úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalované pouze na základě žalovanou vyplněných údajů. Žalovaná na dluhu uhradila pouze částku 2 Kč. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně. Závazek žalované přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 5.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná jednaly o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalované finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalované splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že splnila tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru v každém jednotlivém případě prokázala, když pouze tvrzení, že došlo ke zkoumání úvěruschopnosti prostřednictvím registrů NRKI a BRKI nelze považovat za dostatečný doklad svědčící o splnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr. Soud byl připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst. 3 o.s.ř., nicméně žalobkyně se o tuto možnost připravila svou neúčastí na jednání. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož žalobkyně poskytla žalované peněžité prostředky ve výši 5.000 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). S ohledem na skutečnost, že žalované byly žalobkyní poskytnuty prostředky ve výši 5.000 Kč, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovanou nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. Žalovaná na dluhu do podání žaloby uhradila částku 2 Kč. Soud tak na podkladě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) zavázal žalovanou k zaplacení částky 4.998 Kč coby plnění, které žalovaná od žalobkyně převzala, ale dosud neposkytla zpět. Jelikož žalovaná prodlévá se splněním peněžitého dluhu, vznikla jí povinnost zaplatit úroky z prodlení v zákonné výši ode dne prodlení, kterým je (s ohledem na skutečnost, že věc byla soudem posouzena jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení) den [datum], tedy den následující po doručení žaloby žalované (§§ 1968, 1970 o. z., ve spojení s nař. vl. č. 351/2013 Sb.) (výrok I.) S ohledem na argumentaci výše soud ve zbytku žalobkyní požadovaného předmětu řízení a příslušenství žalobu jako nedůvodnou zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud po