13 C 92/2023-96 — Okresní soud v Prostějově

Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 60.452,66 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný dne [datum] uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu nazvanou Smlouva o úvěru Expres půjčka, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 60.000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se smlouvou zavázal tyto peněžní prostředky včetně příslušenství splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas, na dluhu uhradil pouze částku 4.839,78 Kč. Žalobkyně proto úvěr celý zesplatnila a toto žalovanému oznámila a vyzvala jej k úhradě celé dlužné částky. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum]. Žalovaný i přes zaslání předžalobní upomínky ze dne [datum] žalobkyni na dluhu ničeho neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Ve věci se konalo dne [datum] jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti žalovaného. Právní zástupce žalobkyně, který se na jednání dostavil, uvedl, že na podané žalobě trvá v celém jejím rozsahu a že ze strany žalovaného nedošlo k úhradě žádné další částky. Následně soud provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin a z tohoto dokazování má soud za prokázané následující skutečnosti: - Ze smlouvy o úvěru, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému částku ve výši 60.000 Kč bezhotovostním převodem na úvěrový účet žalovaného č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal uhradit tuto částku v pravidelných měsíčních splátkách. - Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému, že došlo ke zesplatnění celého jeho úvěru a vyzval ho k úhradě dlužné částky ve výši 63.749,68 Kč. - Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného a přehledu platební historie, že právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného na základě jeho tvrzení o příjmech a výdajích a na základě informací z interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR atd. - Ze zprávy [právnická osoba] a z výpisu z úvěrového účtu, že žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobkyně dne [datum] částku 60.000 Kč na úvěrový účet č. [bankovní účet], jehož byl jediným majitelem a disponentem. - Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání, dohody ze dne [datum] a přílohy [číslo] smlouvy o postoupení pohledávek, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. - Z upomínky právního zástupce žalobkyně, adresované žalovanému dne [datum], že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 60.000 Kč bezhotovostním převodem na úvěrový účet č. [bankovní účet], jehož je žalovaný majitelem a disponentem. Před poskytnutím úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného pouze na základě žalovaným vyplněných údajů v žádosti a výše citovaných listin. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum]. Žalovaný na dluhu uhradil celkem částku 4.839,78 Kč. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně. Závazek žalovaného přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku v celkové výši 60.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalovanému finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce splnil tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru v každém jednotlivém případě prokázala, a to i přes zákonné poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř., když předložila pouze vyjádření právního předchůdce k procesu posouzení úvěruschopnosti, ze kterého je zřejmé, že věřitel si vystačil s údaji, které žalovaný o své osobě poskytl, přičemž doklady, kterými lze ověřit tvrzení žalovaného, jako jsou např. výplatní pásky či výpisy z účtu, žalobkyně nedisponovala, a pouhá tvrzení žalovaného nelze považovat za dostatečný doklad svědčící o splnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžité prostředky ve výši 60.000 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přiče