14 C 252/2022-70 — Okresní soud v Prostějově

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 12.384 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný dne [datum] uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 7.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky věřiteli vrátit společně s poplatkem za poskytnutí a spravování zápůjčky ve výši 5.084 Kč, a to v pravidelných týdenních splátkách ve výši 269 Kč. Žalovaný na dluhu ze smlouvy uhradil částku 4.500 Kč, poté již neuhradil ničeho. Pohledávka byla dne [datum] postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Ani po předžalobní upomínce ze dne [datum] žalovaný na dluhu dále ničeho neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci se konalo dne [datum] jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil a za žalobkyni se dostavil právní zástupce, resp. substitučně zmocněná advokátní koncipientka. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti žalovaného. Po provedeném dokazování má soud za prokázané následující skutečnosti: - Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] a ze standardních informací o spotřebitelském úvěru, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši 7.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaný se zavázal uhradit tuto částku včetně poplatku ve výši úroků a poplatků v týdenních splátkách po 269 Kč. - Z tabulky týkající se výpočtu smluvní pokuty a úroku z prodlení, že žalovaný na dluhu uhradil dne [datum] částku 2.000 Kč, dne [datum] částku 1.500 Kč a dne [datum] částku 1.000 Kč. - Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání, že pohledávka ve výši 12.640,08 Kč byla postoupena na žalobkyni a žalovaný byl o postoupení vyrozuměn. - Z upomínky právního zástupce žalobkyně včetně dokladu o odeslání, adresované žalovanému dne [datum], že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. - Z výzvy k plnění ze dne [datum], včetně dokladu o odeslání, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky. - Z centrální evidence exekucí, zpracované ke dni [datum], ze zákaznické karty ze dne [datum] a z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku, že za právního předchůdce žalobkyně uzavíral smlouvu pan [jméno] [příjmení], který na tuto činnost má živnostenské oprávnění, a že před uzavřením spotřebitelského úvěru s žalovaným zkoumal úvěruschopnost žalovaného na základě jím uvedených údajů v zákaznické kartě a na základě negativního výstupu z centrální evidence exekucí. Právní zástupkyně žalobkyně během jednání dále navrhla provést důkaz listiny, ze které mělo vyplývat, že žalovaný měl ke dni uzavření smlouvy tři závazky, z toho dva závazky již byly ukončeny a třetí závazek od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] ve výši 10.000 Kč dosud trval a nebyl zaplacený. K tomu soud konstatoval, že touto listinou neprovede dokazování, když tato je napsána v anglickém jazyce, není datována a ani podepsána. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil tento právní závěr. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7.000 Kč v hotovosti. Před poskytnutím úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného pouze na základě žalovaným vyplněných údajů v zákaznické kartě a výstupem z centrální evidence exekucí. Žalovaný na úvěru uhradil částku 4.500 Kč, dále úvěr řádně a včas nehradil. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Závazek žalovaného přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku v celkové výši 7.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalovanému finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že věřitel splnil tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru v každém jednotlivém případě prokázala, a to i přes zákonné poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř., když pouhý výstup z centrální evidence exekucí a zákaznickou kartu vyplněnou na základě údajů poskytnutých dlužníkem (a již nijak neověřovaných) nelze považovat za dostatečný doklad svědčící o splnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžité prostředky ve výši 7.000 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). S ohledem na skutečnost, že žalované