6 C 107/2023-77 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 21. 2. 2023 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 16.843 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 110,74 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 16.843 Kč od 22. 2. 2023 do zaplacení ve výši 15 %. Návrh byl odůvodněn tím, že žalovaný uzavřel dne 12. 9. 2022 s žalobkyní úvěrovou smlouvu, kdy se jedná o bezúčelový spotřebitelský úvěr. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 15.000 Kč a žalovaný se zavázal k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 495 Kč. Splatnost úvěru byla 30 dnů od jeho poskytnutí (v tomto případě dne 12. 10. 2022). Schválená výše úvěru byla odeslána z účtu žalobkyně na účet žalovaného uvedený ve smlouvě dne 12. 9. 2022. Sjednán byl také poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně po celou dobu trvání smlouvy a poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně. Žalovaný však za trvání smlouvy nehradil ničeho a dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byl žalobkyní informován o výši dluhu a vyzýván k jeho úhradě. V následujících dnech byly žalovanému účtovány účelně vynaložené náklady, a to dne 17. 10. 2022 ve výši 300 Kč a dne 11. 11. 2022 a 14. 12. 2022 smluvní pokuta, vypočtená jako 3 % z nezaplacené jistiny úvěru ve výši 450 Kč. S ohledem na výše uvedené, eviduje žalobkyně pohledávku ve výši 16.843 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 15.000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 495 Kč, poplatku za bezpečnou splátku 99 Kč, poplatku za SMS servis 49 Kč, účelně vynaložených nákladů 300 Kč, smluvních pokut v celkové výši 900 Kč dále je požadováno příslušenství - kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 110,74 Kč od 6. 2. 2023 do 21. 2. 2023 a zákonný úrok z prodlení z částky 16.843 Kč od 22. 2. 2023 do zaplacení ve výši 15 %. 2. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil. 3. K ústnímu jednání soudu se účastníci nedostavili, ačkoliv jim bylo předvolání řádně doručeno (žalobkyně se z jednání omluvila) a soud proto věc projednal a rozhodl i v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. 4. Ze smlouvy o úvěru, že byla uzavřena dne 11. 9. 2022 mezi žalovaným jako dlužníkem a žalobkyní jako věřitelem. Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15.000 Kč se splatností do 11. 10. 2022 s poplatkem za poskytnutí úvěru 495 Kč. Dále byly mj. sjednány poplatky za doplňkové služby (viz žaloba), účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním 300 Kč za měsíc vymáhání a smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky v prodlení. 5. Poskytnutí výše uvedené částky 15.000 Kč žalovanému bylo doloženo výpisem z účtu žalobkyně i potvrzením banky žalovaného, přičemž částka byla odeslána a připsána na účet žalovaného uvedený ve smlouvě dne 12. 9. 2022. Žalovaný pak podle obsahu spisu žalobkyni dosud nevrátil ničeho (žalovaný netvrdil, ani neprokázal nic jiného). Totéž se podává i z výpisu čerpání, splátek a úhrad předloženého žalobkyní. 6. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 28. 5. 2022. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Již na tomto místě je pak potřeba poukázat i na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. (dále také jen„ zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne [datum]. K uvedenému pak žalobkyně doložila prakticky jen vlastní potvrzení o provedení ověření bonity klienta a úvěrovou zprávu. Z těchto dokladů vyplývá, že žalobkyně u žalovaného evidovala výši příjmů 30.000 Kč (ze zaměstnání), příjem partnera 18.000 Kč, žádné vyživovací povinnosti a žádné záznamy v dostupných registrech (ISIR, NRKI, SOLUS, CRIBIS). Z úvěrové zprávy se pak podává, že u žalovaného bylo evidováno několik splátkových kontraktů, kreditní karty a žádosti, z nichž některé byly odmítnuty. Jiné doklady žalobkyně nenabídla. 10. Na základě výše těchto zjištění soud dospěl k přesvědčení, že proces posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nelze považovat za dostatečný a průkazný. V daném případě se žalobkyně podle obsahu spisu sice poměry žalovaného a jeho schopností úvěr splácet zabývala, avšak nedostatečně. Z předložených dokladů předně vyplývá, že žalobkyně nedisponovala konkrétními informacemi o výdajích na straně žalovaného, které tvoří nedílnou část celkového rozpočtu domácnosti a bez nichž nelze hodnotit jaká je celková finanční situace žadatele o úvěr. Zejména je takto třeba zjišťovat a ověřovat, zda a jaké má žadatel výdaje na bydlení (s přihlédnutím k formě uspokojování bytových potřeb), případně jaké jsou ostatní pravidelné výdaje včetně dalších závazků. V daném případě se ovšem žalobkyně spokojila pouze s údaji žalovaného o příjmech žalovaného a jeho partnerky, což soud nepovažuje za dostatečně vypovídající. Nelze ani přehlédnou, že u žalovaného bylo zjištěno několik dalších úvěrových kontraktů, z nichž některé byly odmítnuty, a i z tohoto pohledu tak měly být podle názoru soudu poměry žalovaného předmětem důkladnějšího ověření. Takto však žalobkyně nepostupovala. Žalobkyně ani nedoložila, že by údaje uvedené žalovaným jakkoliv ověřovala, např. vyžádáním příslušných dokladů, které jsou běžně k dispozici a které lze po žadateli o úvěr požadovat (pracovní smlouva, potvrzení o příjmu, nájemní smlouva apod.). 11. Lze dodat, že povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, zda žalovaným uváděné informace byly pravdivé či nikoliv, podstatné je to, že některými relevantními údaji o žalovaném se žalobkyně dostatečně nezabývala nebo je neověřovala, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani případná skutečnost, zda dlužník v určité době řádně splácel. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobkyni (věřiteli). Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak,