6 C 109/2022-72 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 20. 5. 2022 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 26.512,68 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 26.512,68 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.492,16 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 24.976,33 Kč a dále částky 6.601,66 Kč. Návrh byl odůvodněn tím, že dne 24. 1. 2020 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši 30.000 Kč, kterou převzal v místě svého bydliště, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 25.776 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 55.776 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách ve výši 3.984 Kč, přičemž splatnost poslední splátky připadala na den 24. 3. 2021. Na základě žádosti žalované byla rovněž s odbornou způsobilostí posuzovaná schopnost žalovaného splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas a do sjednané doby splatnosti úvěr nesplatila. Žalovaná dosud uhradila částku ve výši 7.000 Kč. V důsledku prodlení žalované vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu se 4. odstavcem 1. strany smlouvy i právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Požadovaná částka sestává z nesplacené jistiny 26.512,68 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku 2.247,94 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 12.855,11 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru 2.437,97 Kč, inkasního poplatku 4.722,30 Kč, smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 2.713,01 Kč (za období od 25. 3. 2021 do 29. 11. 2021 z jistiny pohledávky úročené smluvní úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně) a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.492,16 Kč za období od 25. 3. 2021 do 29. 11. 2021 z jistiny pohledávky Smluvní pokuta ve výši 6.601,66 Kč byla vyčíslena ve výši 0,1 % nesplacené jistiny pohledávky za období od 25. 3. 2021 do 29. 11. 2021 Poslední upomínku před podáním žaloby je ze dne 2. 5. 2022. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele ze dne 11. 1. 2022. 2. Žalovaná se v průběhu řízení ve věci nevyjádřila. 3. Předvolání k ústnímu jednání bylo žalované doručeno fikcí do datové schránky, a protože se k jednání bez řádné a včasné omluvy nedostavila, soud věc projednal a rozhodl i v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. Žalobkyně se z jednání omluvila. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovanou jako dlužníkem a společností [právnická osoba], [IČO], jako věřitelem, pod [číslo]. Na základě smlouvy žalovaná obdržela neúčelový hotovostní úvěr ve výši 30.000 Kč sjednaný na dobu určitou s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou 15 % p. a. Žalovaná potvrdila, že úvěr převzala v hotovosti. Žalovaná se pak zavázala věřiteli uhradit celkovou dlužnou částku 55.776 Kč, zahrnující jistinu úvěru, úrok ve výši 2.888 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 14.700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 2.788 Kč a inkasní poplatek 5.400 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách ve výši 3.984 Kč (splatnost poslední splátky připadala podle návrhu na 24. 3. 2021). Pro případ prodlení s úhradami splátek, a to ani v 30 denní lhůtě od výzvy k uhrazení dluhu, bylo mj. dohodnuto, že se dosud neuhrazené části celkové výše spotřebitelského úvěru stávají splatnými. Smluvní strany se dále dohodly, že pokud dlužník nezaplatí jakoukoliv splátku řádně a včas, je povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, maximálně 500 Kč za jednotlivou splátku. 5. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Již na tomto místě je pak potřeba poukázat i na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. (dále také jen„ zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne [datum]. K němu byly připojeny některé doklady, na jejichž základě předchůdce žalobkyně proces posouzení úvěruschopnosti provedl. 9. Z žádosti žalované o úvěr ze dne [datum] pak soud zjistil, že žalovaná sdělila informace o své osobě tak, že je zaměstnána, její příjmy činí 20.600 Kč měsíčně a měsíční výdaje činí 9.000 Kč (na bydlení 5.500 Kč, dopravu, jídlo a osobní náklady 3.500 Kč). Dále uvedla, že je svobodná, nemá vyživovací povinnosti a bydlí v nájmu. Uvedené informace byly doloženy pracovní smlouvou ze dne 19. 1. 2018 (pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou) a výplatními lístky za listopad a prosinec 2019 a leden 2020 s výší příjmu cca 19.000 – 23.000 Kč čistého měsíčně. 10. Na základě uvedených zjištění však soud dospěl k přesvědčení, že proces posouzení schopnosti žalované úvěr splácet nelze považovat za dostatečný, kdy předchůdce žalobkyně podle obsahu spisu nijak neověřoval pravidelné výdaje žalované, zejm. pak na bydlení, kdy se spokojil jen s žalovanou deklarovanou částkou za bydlení a energie. Z obsahu spisu se rovněž nepodává, že by předchůdce žalobkyně rovněž ověřoval, a to alespoň v běžně dostupných registrech, případné další zadlužení žalované (byť nějaké splátky žalovaná neuváděla). K tomu lze dodat, že nejen příjmová, ale i výdajová stránka má podstatný vliv na posouzení schopnosti dlužníka řádně spotřebitelský úvěr splácet. 11. Lze dodat, že povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, zda žalovanou uváděné informace byly pravdivé či nikoliv, podstatné je to, že některými relevantními údaji o žalované se předchůdce žalobkyně dostatečně nezabýval nebo je neověřoval, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani skutečnost, zda žalovaná úvěr v určité době řádně splácela. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobkyni (věřiteli). Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, ab