6 C 119/2023-74 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 14. 7. 2023 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 14.129,9 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1.763 Kč od 21. 7. 2022 do zaplacení ve výši 8,5 %, zákonným úrokem z prodlení z částky 12.016,9 Kč od 21. 7. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 %, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši celkem 273,37 Kč a dále částek 83 Kč a 2.524,09 Kč. Návrh byl odůvodněn tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] ze dne 15. 4. 2019, jejímž předmětem bylo financování nákupu zboží (pračka). Žalobkyně byla v této souvislosti zastoupena prodejcem, [právnická osoba] [anonymizováno] na základě smlouvy o zastoupení uzavřené dne 20. 11. 2017. Žalobkyně se zavázala, že žalovanému poskytne peněžní prostředky (úvěr) a žalovaný se zavázal je vrátit a zaplatit za ně úroky. Žalobkyně dostála svému závazku a dne 30. 4. 2019 poskytla žalovanému k rukám prodejce úvěr ve výši 20.369 Kč. Celková splatná částka pak činila 39.888 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný uzavřel předmětnou smlouvu v pozici spotřebitele, byly mu ze strany žalobkyně s dostatečným předstihem poskytnuty povinné informace před uzavřením smlouvy, přičemž žalovaný byl tak schopen posoudit, zda smlouva odpovídá jeho potřebám a situaci. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit poskytnutý úvěr včetně sjednaného příslušenství v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 831 Kč, splatných nejpozději vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, když první splátka byla splatná dne 15. 5. 2019. Úrok z úvěru činil 37,92 % ročně. Žalovaný však neuhradil splátku úvěru [číslo] splatnou dne 15. 10. 2021, čímž porušil svou povinnost splácet své závazky z poskytnutého úvěru řádně a včas. Ve smlouvě bylo přitom sjednáno, že v takovém případě je žalovaný povinen uhradit nejen dlužné splátky, veškeré příslušenství, náklady a sankce související podle smlouvy a sazebníku poplatků, nýbrž i nesplacenou část jistiny úvěru a sankce za porušení závazkového vztahu. Prodlení v plnění má rovněž za následek vznik práva žalobkyně na zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu podle sazebníku. Vedle toho je žalobkyně oprávněna požadovat úroky z úroků. Dlužná částka závazků žalovaného podle zesplatnění ze dne 30. 6. 2022 činila 14.417,90 Kč (sestává z nezaplacených splátek před zesplatněním ve výši 6 749 Kč splatných v říjnu 2021 až květnu 2022 á 831 Kč, z jistiny zbývající po zesplatnění 7.030,90 Kč, poplatku za odeslanou upomínky 150 Kč, účelně vynaložených nákladů za oznámení o okamžité splatnosti úvěru ve výši 200 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 205 Kč a ze smluvní pokuty za prodlení s úhradou dlužných splátek ve výši 83 Kč). Výzva k úhradě ze dne 30. 6. 2022 s uvedením zesplatněných pohledávek byla žalovanému odeslána prostřednictvím doporučené zásilky. Žalovanému byla dne 3. 1. 2023 a 7. 2. 2023 zaslána předžalobní upomínka s výzvou k plnění do 15 dnů od odeslání upomínky. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil. Žalobkyně pak po žalovaném požaduje uhrazení dlužné částky ve výši 14.129,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení, dále částky 83 Kč (smluvní pokuta v souladu s čl. 5 odst. 5.2 OP a písm. A. odst. 2.smlouvy 10 % z dlužné splátky splatné dne 15. 12. 2021 ve výši 83 Kč) a částky 2.524,09 Kč (smluvní pokuta podle sazebníku 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 7.030,90 Kč od 21. 7. 2022 do dne podání žaloby). 2. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil. 3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o. s. ř. Soud pak podle § 49 odst. 4, příp. § 50 o. s. ř., považoval zásilku za doručenou. Protože se však žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, soud věc projednal a rozhodl i v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. 4. Z úvěrové smlouvy č. [anonymizováno] ze dne 15. 4. 2019 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut úvěr na koupi zboží ve výši 20.369 Kč, a to na pořízení pračky u prodejce [právnická osoba] Žalovaný se zavázal hradit měsíční splátky ve výši 831 Kč, počínaje dnem 15. 5. 2019 po dobu 48 měsíců (celkem částku 39.888 Kč, s dohodnutou roční úrokovou sazbou 37,92 % Poslední splátka měla být uhrazena dne 15. 4. 2023. Dále byly ve smlouvě dohodnuty některá další práva a povinnosti smluvních stran, tak jak bylo uvedeno v návrhu. Poskytnutí úvěru bylo prokázáno výpisem z účtu žalobkyně ze dne 30. 4. 2019, z něhož se podává platba na účet [právnická osoba] [anonymizováno] (podle smlouvy o obchodním zastoupení) ve výši 20.369 Kč. 5. Z přehledu plateb pak bylo zjištěno, že žalovaný od 15. 5. 2019 dosud uhradil z titulu předmětné smlouvy částku celkem 27.202 Kč včetně předepsaných úroků z prodlení, smluvní pokuty či účelně vynaložených nákladů. 6. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Již na tomto místě je pak třeba rovněž poukázat na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 27. 5. 2022 (dále také jen„ zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne [datum]. Prakticky jediným důkazem předloženým ve vztahu k procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného pak byla samotná smlouva o úvěru, v níž žalovaný uvedl, že je důchodce, dosahuje čistého měsíčního příjmu 11.700 Kč, výdaje na bydlení činí 2.000 Kč, je svobodný, bydlí u známých nebo příbuzných a nemá vyživovacích povinností. 10. Jiné důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně již v průběhu řízení prakticky nenabídla s tím, že v předmětné věci při posuzování úvěruschopnosti vyhodnocovala nejen informace poskytnuté žalovaným, ale tyto následně ještě konfrontovala jak s výstupy z celé řady registrů/databází, tak s demografickými a statistickými údaji zanesenými ve skóringovém modelu. Žalobkyně pak na základě popsaného procesu posouzení úvěruschopnosti došla k závěru, že žalovaný bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Nejednalo se o splátku, jež by mohla (i v budoucnu) způsobit existenční likvidaci či zadlužení žalovaného. 11. Takto zjištěný proces posouzení schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet však soud považuje za nedostatečný a neprůkazný. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně se spokojila jen s údaji od žalovaného, přičemž tyto nebyly podle obsahu spisu jakkoliv ověřeny. To se týká především žalovaným uváděných příjmů ve formě důchodu, které nebyly podloženy žádným důkazem. Stejně tak nebyly předloženy doklady o prověřování žalovaného v žalobkyní specifikovaných registrech, příp. jeho výdajů na bydlení (byť u známých či příbuzných) apod. Přitom pravidelné příjmy a výdaje žadatele o úvěr nejvýrazněji ovlivňují jeho celkovou finanční situaci a měla by jim být věnována primární pozornost. Soud potom nemohl vzít za prokázané, že žalobkyně poskytnuté úda