6 C 131/2022-89 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 22. 7. 2022 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 31.311 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 191,51 Kč od 15. 5. 2022 do 20. 7. 2022 a zákonným úrokem z prodlení z částky 31.311 Kč od 21. 7. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 %. Návrh byl odůvodněn tím, že žalovaná uzavřela dne [datum] s žalobkyní prostřednictvím internetových stránek úvěrovou smlouvu. Při uzavírání smlouvy žalobkyně hodnotila schopnost žalované splácet. Na základě smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 20.000 Kč a žalovaná se ve smlouvě zavázala k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 660 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Schválená výše úvěru byla odeslána na účet žalované uvedený ve smlouvě dne 31. 5. 2021. Žalovaná si 2krát prodloužil splatnost splátky o jeden měsíc tzv. korunovým odkladem a za takovéto prodloužení splatnosti je účtován poplatek ve výši 1.980 Kč. Žalovaná dále dne 14. 6. 2022 uhradila částku 100 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byla žalobkyní informována o výši dluhu a vyzývána prostřednictvím SMS a e-mailu k jeho úhradě. V souladu se smlouvou pak byla žalované účtována smluvní pokuta dne 18. 11. 2021 ve výši 500 Kč a dne 22. 9. 2021 ve výši 500 Kč z důvodu prodlení s úhradou aktuálně splatné splátky. Dále byly žalované účtovány účelně vynaložené náklady dne 6. 9. 2021 ve výši 100 Kč, dne 4. 10. 2021 ve výši 130 Kč, dne 19. 11. 2021 ve výši 100 Kč a dne 22. 11. 2021 ve výši 130 Kč (jedná se o náklady, které žalobkyni vznikly v souvislosti s vymáháním dlužné částky). Žalované byla dne 4. 10. 2021 zaslána výzva před zesplatněním celého úvěru a následně byl úvěr ke dni 22. 11. 2021 zesplatněn a žalovaná byla vyzvána k zaplacení celého úvěru včetně smluvní pokuty. Podle smlouvy byla dále žalované dne 28. 3. 2022 účtována jednorázová smluvní pokuta 10 % z nezaplacené jistiny a úroků, tedy ve výši 2.293 Kč. Žalobkyně ke dni sepsání žalobního návrhu eviduje pohledávku ve výši 31.311 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 19.998 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 660 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti„ korunovým odkladem“ 3.860 Kč, úroků v celkové výši 2.940 Kč, účelně vynaložených nákladů 460 Kč a smluvních pokut 3.293 Kč. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění. 2. podáním doručeným soudu dne 22. 2. 2023 žalobkyně mj. vzala žalobu částečně zpět co do částky 100 Kč s tím, že se ze strany žalobkyně jednalo o početní chybu. Soud pak postupoval podle § 96 o. s. ř. a v tomto rozsahu řízení zastavil (výrok I. tohoto rozsudku). 3. Žalovaná se v průběhu řízení ve věci nevyjádřila. 4. Předvolání k ústnímu jednání žalovaná nepřevzala, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o. s. ř. Soud pak podle § 49 odst. 4, příp. § 50 o. s. ř., považoval zásilku za doručenou. Protože se však žalovaná bez řádné a včasné omluvy nedostavila, soud věc projednal a rozhodl i v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. 5. Z úvěrové smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou soud zjistil, že žalované byl poskytnut hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 20.000 Kč, který byl podle splátkového kalendáře splatný v 24 měsíčních splátkách s poslední splátkou splatnou dne 23. 5. 2023. Dále byl dohodnut poplatek za poskytnutí úvěru 660 Kč, roční úroková sazba 49,20 % a další smluvní podmínky. 6. Poskytnutí úvěru bylo prokázáno výpisem z účtu ze dne 31. 5. 2021, z něhož se podává platba částky 20.000 kč na účet žalované uvedený v úvěrové smlouvě. Podle zprávy [banka] se jednalo o účet žalované. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad pak soud zjistil, a to je i v souladu s tvrzeními žalobkyně, že žalovaná dosud uhradila celkem částku 102 Kč (ani žalovaná netvrdila a neprokázala jiné platby). 7. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Již na tomto místě je pak třeba rovněž poukázat na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. (dále také jen„ zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne 22. 2. 2023, k němuž bylo doloženo potvrzení žalobkyně o ověření bonity žalované před uzavřením úvěrové smlouvy a úvěrová zpráva. Z těchto dokladů se podává, že žalovaná byla na mateřské dovolené, měla jednu vyživovací povinnost, dále uvedla výši příjmu 22.000 Kč, výši příjmu partnera 7.000 Kč a splátky jiným společnostem uvedené v žádosti 1.400 Kč. Došlo rovněž k ověření žalované v registrech ISIR, NRKI, SOLUS a CRIBIS, přičemž splátky jiným společnostem byly uvedeny ve výši 3.386 Kč a splátky žalobkyni 1.968 Kč. Žalobkyně pak dále vycházela z minimálních výdajů na bydlení 8.346 Kč a životního minima členů domácnosti 9.170 Kč. Jiné důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalované již žalobkyně v průběhu řízení nenabídla. 11. Takto zjištěný proces posouzení schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet však soud považuje za nedostatečný a neprůkazný. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně se pokud jde o osobní, rodinné a výdělkové poměry spokojila jen s údaji od žalované, přičemž tyto nebyly podle obsahu spisu jakkoliv ověřeny. To se týká především žalovanou uváděných příjmů (vč. příjmů partnera), které nebyly podloženy žádným dokladem, jakož i pravidelných výdajů zejm. na bydlení či na živobytí, u nichž žalobkyně navíc vycházela z údaje o„ minimálních výdajích na bydlení“ či z výpočtu životního minima. Přitom právě příjmy a výdaje žadatele o úvěr nejvýrazněji ovlivňují jeho celkovou finanční situaci a měla by jim být věnována primární pozornost. V dané věci tím, spíše, že žalovaná měla být na mateřské dovolené, u partnera byly uvedeny jen minimální příjmy a byly zjištěny další dluhy. O to pak měl být postup žalobkyně pečlivější a důkladnější. Soud pak nemohl vzít za prokázané, že žalobkyně poskytnuté údaje od žalované jakkoliv ověřovala. 12. Lze dodat, že z ustanovení § 86 odst. 1 zákona, v němž jsou nastíněny zdroje informací, z nichž má poskytovatel vycházet, je sice zřejmý důraz na informace získané přímo od spotřebitele, těmito však nelze rozumět pouhá ničím dalším nepodložená tvrzení spotřebitele o jeho některých poměrech. V daném směru bylo již opakovaně judikaturou zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele, doložení výdajů na bydlení apod.). 13. Povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda