6 C 138/2023-55 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 12. 6. 2023 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 14.012,93 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 14.012,93 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 109,42 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 11.984,49 Kč a dále částky 266,25 Kč. Návrh byl odůvodněn tím, že dne [datum] uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru [číslo] na základě které obdržel finanční hotovost ve výši 15.000 Kč, kterou převzal v místě svého bydliště. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 12.888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku (celkem částku 27.888 Kč). Žalovaný se zavázal poskytnutou částku splatit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1.992 Kč, přičemž splatnost poslední splátky připadala na den 27. 12. 2022. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, přičemž dosud uhradil pouze částku ve výši 2.000 Kč a nejpozději ode dne 28. 12. 2022 je v prodlení. V důsledku toho rovněž vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Žalovaná pohledávka sestává z nesplacené jistiny 14.012,93 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku 1.256,57 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 6.816,99 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru 1.294,36 Kč, inkasního poplatku 2.507,15 Kč, smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků 109,42 Kč (za období od 28. 12. 2022 do 16. 1. 2023 v sazbě 15 % p. a. z částky 14.012,93 Kč), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 109,42 Kč (za dobu od 28. 12. 2022 do 16. 1. 2023 z částky 14.012,93 Kč) a smluvní pokuty ve výši 266,25 Kč (0,1 % denně z nesplacené jistiny 14.012,93 Kč za období od 28. 12. 2022 do 16. 1. 2023). Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 4. 2. 2023 z jistiny ve výši 14.012,93 Kč. Před podáním žaloby byla žalovanému odeslána upomínka ze dne 24. 5. 2023. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. 2. Žalovaný ve svém vyjádření k návrhu namítal, že je ve výkonu trestu odnětí svobody, není nikde pracovně zařazen a momentálně nemá možnost požadovanou částku uhradit. Žádá proto o odklad zaplacení požadované částky. 3. Z ústního jednání se účastníci omluvili a soud proto věc projednal a rozhodl i v jejich nepřítomnosti. Vycházel přitom z provedených listinných důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovaným jako dlužníkem a společností [právnická osoba], [IČO], jako věřitelem, pod [číslo]. Na základě smlouvy žalovaný obdržel neúčelový hotovostní úvěr ve výši 15.000 Kč sjednaný na dobu určitou s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou 15 % p. a. Tuto skutečnost žalovaný ani nezpochybňoval. Žalovaný se pak na základě smlouvy zavázal věřiteli vrátit poskytnutou částku s náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12.888 Kč spočívající ve smluvním úroku 1.444 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 7.350 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru 1.394 Kč a inkasním poplatku 2.700 Kč, vše ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1.992 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy. Smluvní strany se dále dohodly, že pokud dlužník nezaplatí jakoukoliv splátku řádně a včas, je povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, maximálně 500 Kč za jednotlivou splátku. 5. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 27. 5. 2022. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Již na tomto místě je pak potřeba poukázat i na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. (dále také jen„ zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Z žádosti žalovaného o úvěr ze dne [datum] pak soud zjistil, že žalovaný sdělil informace o své osobě tak, že je zaměstnán od 11. 5. 2020 na dobu určitou do 31. 12. 2021, jeho příjmy činí včetně nemocenské 12.794 Kč a měsíční výdaje činí 3.691 Kč (na bydlení 500 Kč, dopravu, jídlo a osobní náklady 200 Kč a srážky ze mzdy a výživné 2.991 Kč). Dále uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnosti a bydlí u rodičů. Žalovaným takto uvedené informace žalobkyně i přes výzvu soudu v předvolání k ústnímu jednání soudu nedoložila žádnými dalšími důkazy. 9. Na základě výše uvedených zjištění soud dospěl k přesvědčení, že proces posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nelze považovat za dostatečný. V daném případě se předchůdce žalobkyně podle obsahu spisu sice poměry žalovaného a jeho schopností úvěr splácet zabýval, avšak nedostatečně a neprůkazně. Nebyly totiž doloženy příjmy žalovaného z pracovního poměru a ani výše a důvod závazků žalovaného uvedených jako srážky ze mzdy či výživné. To vše za situace, kdy žalovaný uvedl zcela nereálné výdaje na osobní náklady (200 Kč) a nebyla ani jistota o příjmech z pracovního poměru s ohledem na smlouvu na dobu určitou. Předchůdce žalobkyně se tak měl podle přesvědčení soudu důkladněji zabývat celkovými poměry žalovaného, zejm. zda má zajištěn stabilní a dlouhodobý příjem, z něhož by mohl řádně hradit své závazky z uzavírané úvěrové smlouvy, kdy splátkový kalendář byl rozvržen do 14 měsíců, zda a z jakého důvodu je zadlužen (z obsahu spisu se rovněž nepodává, že by předchůdce žalobkyně rovněž ověřoval, a to alespoň v běžně dostupných registrech, zadlužení žalovaného, byť nějaké splátky žalovaný neuváděl) apod. Takto však předchůdce žalobkyně nepostupoval a posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet zůstalo přinejmenším neúplné a závěr o dostatečné bonitě žalovaného předčasný. 10. Lze dodat, že povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, zda žalovaným uváděné informace byly pravdivé či nikoliv, podstatné je to, že některými relevantními údaji o žalovaném se předchůdce žalobkyně dostatečně nezabýval nebo je neověřoval, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani skutečnost, zda žalovaný úvěr v určité době řádně splácel. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobkyni (věřiteli). Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala předcházet a odhalovat zkreslení informací a také umožňovala poskytovateli u soudu prokázat,