6 C 23/2023-81 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 31. 10. 2022 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 21.557,27 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.287,80 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2.591,70 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 21.557,27 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % a s úrokem 22,99 % ročně z částky 19.234,27 Kč od 8. 7. 2020 do zaplacení. Návrh byl odůvodněn tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo]. V souladu se smlouvou byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 21.000 Kč. Současně jí byla poskytnuta kreditní karta k čerpání peněžních prostředků. Čerpaný úvěr se žalovaná zavázala splácet v dohodnutých měsíčních minimálních splátkách včetně úroků a poplatků. Žalovaná průběžně čerpala peněžní prostředky prostřednictvím poskytnuté kreditní karty, nehradila však sjednané splátky řádně a včas. V důsledku porušení smluvních povinností pak banka využila svého práva, ukončila smlouvu a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky. Ke dni ukončení činila dlužná částka celkem 24.148,97 Kč a aktuální výše úrokové sazby úroku 22,99 % ročně. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ve stanovené lhůtě ze strany žalované uhrazena, úročí dále také úrokem z prodlení v zákonné výši. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021, což bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 9. 12. 2021. Pohledávka za žalovanou činila ke dni postoupení, tj. k 22. 11. 2021, celkem 26.436,77 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 19.234,27 Kč, poplatků 2.323 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 2.591,70 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2.287,80 Kč, úroků z úvěru ve výši 22,99 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 19.234,27 Kč od 8. 7. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % p. a. z dlužné částky ve výši 21.557,27 Kč (dlužná jistina a poplatky) od 25. 11. 2021 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění odeslanou doporučeně dne 23. 8. 2022 Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. V podáních ze dne 19. 5. 2023 pak žalobkyně mj doplnila, že žalovaná částka sestává z jistiny 19.234,27 Kč, která představuje čerpání (položky) za období od 27. 3. 2019 do 30. 11. 2019. Žalovaná pak za období od 2. 1. 2017 do 13. 12. 2019 uhradila celkem částku 49.068 Kč. 2. Žalovaná se v průběhu řízení ve věci nevyjádřila. 3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaná nepřevzala, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o. s. ř. Soud pak podle § 49 odst. 4, příp. § 50 o. s. ř., považoval zásilku za doručenou. Protože se však žalovaná bez řádné a včasné omluvy nedostavila, soud věc projednal a rozhodl i v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. 4. Z úvěrové smlouvy (o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty) ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovanou (od níž žalobkyně odvozuje uplatněný nárok), soud zjistil, že banka se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky do určité výše a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit, zaplatit úroky, poplatky a splnit veškeré povinnosti podle smlouvy. Bezhotovostní či hotovostní čerpání úvěru mělo probíhat prostřednictvím kreditní karty. Úvěrový rámec podle žalobkyně činil 21.000 Kč. 5. Jak již bylo výše uvedeno, žalobkyně vymezila předmět řízení tak, že žalovaná čerpala úvěr v období od 27. 3. 2019 do 30. 11. 2019 v částce 19.234,27 Kč a v období od 2. 1. 2017 do 13. 12. 2019 naopak splatila částku 49.068 Kč Tyto skutečnosti potom vyplývají z údajů v doložené platební historii a soud je považoval za prokázané. Žalovaná přitom v průběhu řízení netvrdila, ani neprokázala ve vztahu k čerpání úvěru a placení splátek nic jiného. Žalované byla rovněž zaslána upomínka ze dne 8. 7. 2020. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], postoupila pohledávky ze smluv o úvěru nebo ze smluv o bankovních produktech a službách (specifikovaných v příloze) žalobkyni. Dále bylo doloženo oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 11. 2021, z něhož se podává, že původní věřitel oznámil žalované tuto skutečnost s tím, že veškerá plnění je třeba platit na účet žalobkyně. Z podacího lístku pak soud zjistil, že oznámení bylo zasláno na adresu žalované dne 9. 12. 2021. 7. Předžalobní výzvou ze dne 23. 8. 2022 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 7. 9. 2022. Podle podacího lístku byla výzva odeslána žalované téhož dne. 8. S ohledem na dobu uzavření úvěrové smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Již na tomto místě je pak třeba rovněž poukázat na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. (dále také jen„ zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované, na což žalobkyně reagovala zmiňovaným podáním ze dne 19. 5. 2023, kde uvedla, že banka vycházela z příjmu deklarovaného žalovanou v žádosti o úvěr 9.800 Kč a z čistého měsíčního příjmu domácnosti 14.500 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti pak byly příjmy porovnávané s výdaji odhadnutými na základě historických dat z ČSÚ. Vůči bance pal žalovaná neměla žádné jiné závazky a u jiných subjektů hradila měsíční splátky 1.500 Kč. K tomu žalobkyně ještě poukazovala na skutečnost, že původní smlouva o úvěru byla uzavřena dne [datum], tedy ještě před účinností zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. 12. K takto tvrzeným skutečnostem o procesu posouzení úvěruschopnosti žalované předchůdcem žalobkyně ovšem nebyly žalobkyní v průběhu řízení předloženy žádné důkazy. Není tak především k dispozici žádost žalované o úvěr či zákaznická karta, ani doklady, které případně žalovaná předložila k ověření jejích poměrů (zejména příjmů a pravidelných výdajů). Nelze navíc přehlédnout, že podle tvrzení žalobkyně se banka zabývala v podstatě jen příjmy na straně žalované a splátkami jiných závazků, aniž by bylo zřejmé, jaké má pravidelné výdaje (např. spojené s bydlením), kolik bylo členů domácnosti žalované vč. vyživovaných osob apod., a bez uvedení přinejmenším těchto údajů (i v případě, že by byly doloženy) muselo být posouzení úvěruschopnosti žalované neúplné. Přitom právě příjmy a výdaje žadatele o úvěr nejvýrazněji ovlivňují jeho celkovou finanční situaci a měla by jim být věnována primární pozornost. Nelze vycházet ani z nějakých statistických údajů či modelů, neboť tyto nemusí odpovídat reálné situaci konkrétního žadatele. Lze tak uzavří