6 C 34/2023-61 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 25. 2. 2023 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 36.330,97 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 36.330,97 Kč od 27. 1. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 %, kapitalizovaným úrokem ve výši 19.818,48 Kč od 21. 7. 2021 do 26. 1. 2022, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 900 Kč a dále částky 12.379,23 Kč. Návrh byl odůvodněn tím, že žalovaná uzavřela dne [datum] s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo]. Předmětem smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalované neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 40.000 Kč. Žalobkyně přitom dostatečným a průkazným způsobem prověřila před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované, zejména si prověřila údaje, uvedené žalovanou v žádosti o úvěr. Údaje uvedené žalovanou byly porovnány s údaji v doložených dokladech, kdy se jednalo zejména o výplatní pásku. Dále žalobkyně prověřila žalovanou v dostupných registrech. Žalobkyně svoji povinnost ze smlouvy splnila a převedla finanční prostředky ve výši 40.000 Kč na účet žalované. Žalované pak vznikla povinnost spotřebitelský úvěr splácet v 30-ti pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3.990 Kč, počínaje dnem 20. 11. 2020. Žalovaná uhradila řádně dle sjednaného splátkového kalendáře 9 splátek ve výši celkem 35.910 Kč, avšak počínaje splátkou splatnou ke dni 20. 8. 2021 se dostala do prodlení. Protože i přes opakované upomínky dlužnou splátku neuhradila a dostala se do prodlení s úhradou i dalších splátek, došlo ve smyslu ustanovení čl. VI. odst. 1. smluvních podmínek nejpozději ke dni 26. 1. 2022 k zesplatnění úvěru a žalované vznikla povinnost zaplatit celkovou nesplacenou jistinu ve výši 36.330,97 Kč a dále příslušenství, smluvní pokuty a sjednaný úrok ve výši 111,33 % p. a. (včetně kapitalizovaného úroku z nesplacené části jistiny 36.330,97 Kč od 21. 7. 2021 do 26. 1. 2022 ve výši 19.818,48 Kč). Žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím právního zástupce výzvou před podáním žaloby ve smyslu ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. k zaplacení dlužných částek. Podle čl. VI. odst. 2. Smluvních podmínek je žalovaná povinna uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením s úhradou splatných částek, zejména pak poplatek za upomínku ve výši 2 x 450 Kč za dvě upomínky. Částka 12.379,23 Kč pak představuje smluvní pokutu podle smluvních podmínek 499 Kč za prodlení s úhradou splátky a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 36.330,97 Kč ode dne 27. 1. 2022 do dne 19. 12. 2022 ve výši 11.880,23 Kč. 2. Podáním doručeným soudu dne 25. 4. 2023 a dne 6. 8. 2023 žalobkyně doplnila, že řádně a dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované, když údaje zjišťovala z žalovanou předložených dokladů, z veřejně dostupných údajů (např. CEE a ins. rejstřík) a také z prohlášení žalované ve smlouvě, že důkladně zvážila svou finanční situaci a své možnosti být vázána smlouvou, nebo ve smluvních podmínkách. Praxe, při které jsou na věřitele kladeny neoprávněné a ničím zdůvodněné nároky, které nemají oporu v právním řádu, je pak zcela kontraproduktivní a vede ke vzniku skupiny dlužníků zcela zbavených odpovědnosti. Otázka posouzení schopnosti splatit úvěr by také měla být především posouzením ze strany svéprávného žadatele o úvěr. 3. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě namítala, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, neboť žalobkyně řádně neověřila její schopnost úvěr splácet. Dále poukazovala na skutečnost, že smluvní podmínky byly nemravné až lichevní a navrhovala, aby jí bylo uloženo zaplatit částku 4.090 Kč jako rozdíl poskytnutého úvěru a uhrazených splátek. Při jednání soudu doplnila, že nijak nezpochybňuje uzavření úvěrové smlouvy ani skutečnost, že jí byla poskytnuta částka 40.000 Kč. Dosud pak uhradila částku 35.910 Kč. Pokud jde o její poměry v době uzavření úvěrové smlouvy, tak žila sama, měla jednu vyživovací povinnost k synovi ročník 2007 a bydleli v pronájmu s výdaji zhruba 9 - 10.000 Kč měsíčně včetně energií. V době uzavření smlouvy měla i jiné dluhy. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena mezi účastníky dne 20. 10. 2020, kdy žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 40.000 Kč a žalovaná se zavázala tyto vrátit s úroky a dalšími dohodnutými platbami prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 3.990 Kč, počínaje dnem 20. 11. 2020. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 111,33 % p. a. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Podle čl. VI smluvních podmínek byla pro případ prodlení s úhradou splátek sjednána možnost zesplatnění úvěru po předchozí výzvě s poskytnutou lhůtou alespoň 30 dnů, dále povinnost žalované uhradit poplatek za upomínku v částce 450 Kč a zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč (maximálně však 2.999 Kč za rok) a nebudou-li dlužné částky uhrazeny ani v dodatečné lhůtě a dojde k zesplatnění smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, s níž je v prodlení. 5. Nesporným mezi účastníky bylo, že žalované byla částka 40.000 Kč poskytnuta a dosud pak žalovaná uhradila částku 35.910 Kč (tj. 9 splátek po 3.990 Kč). Tyto skutečnosti pak soud vzal za svá skutková zjištění (§ 120 odst. 3 o. s. ř.). 6. Z upomínky ze dne 25. 8. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné splátky splatné dne [datum] se smluvní pokutou 499 Kč a s poplatkem za upomínání 450 Kč, do 30 dnů. Upomínkami ze dne 9. 9. 2021 a 21. 9. 2021 pak žalobkyně žalovanou opětovně vyzvala k úhradě dlužných částek. Přípisem ze dne 31. 1. 2022 žalobkyně provedla zesplatnění závazku z výše uvedené úvěrové smlouvy ke dni 26. 1. 2022. Dále byla doložena předžalobní výzva ze dne 22. 2. 2022 odeslaná podle podacího archu na adresu žalované dne 25. 2. 2022. 7. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Již na tomto místě je pak potřeba poukázat i na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. (dále také jen„ zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne 25. 4. 2023. V průběhu řízení pak žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti žalované doložila mzdový lístek, úvěrovou zprávu a výpis z evidence exekucí. Ze mzdového lístku [zaměstnavatel] [obec] za srpen 2020 bylo zjištěno, že čistá mzda žalované činila 20.607 Kč. Podle úvěrové zprávy NRKI – BRKI ze dne 19. 10. 2020 byly u žalované evidovány dva zesplatnění osobní úvěry 10.887 Kč a 200.000 Kč ukončené v květnu 2018 (prodej pohledávky třetí straně), kontokorentní účet s úvěrovým limitem 30.000 Kč a využitím v 9/ 2020 ve výši 29.947 Kč a kreditní karta s limitem 20.000 Kč. Lustrací v centrální evidenci exekucí ze dne 20. 10. 2020 pak nebyl zjištěny žádné exekuce žalované. 11. Na základě uvedených zjištění však soud dospěl k přesvědčení, že proces posouzení schopnosti žalované úvěr splácet nelze považovat za dostatečný, kdy žalobkyně podle obsahu spisu