6 C 75/2023-66 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 2. 5. 2023 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 17.664 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 575,81 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 895,65 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 6.582,82 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % a s úrokem 15 % ročně z částky 6.210,96 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení. Návrh byl odůvodněn tím, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], došlo dne 22. 12. 2020 k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok v pevné výši 963 Kč, dále úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4.900 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 929 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště 1.800 Kč. Celkovou dlužnou částku 18.592 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1.328 Kč Poslední splátku tak byla povinna uhradit nejpozději do 22. 2. 2022. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 31. 5. 2021 ve výši 500 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Pohledávka za žalovanou byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022 s účinností ke dni 25. 11. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně pak požaduje po žalované zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 6.210,96 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 371,86 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 2.942,32 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 558,01 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1.080,85 Kč, sjednané smluvní pokuty ve výši 6.500 Kč, úroku vyčísleného od 23. 2. 2022 do 19. 10. 2022 z dlužné jistiny ve výši 895,65 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 19. 10. 2022 ve výši 575,81 Kč a dále úroků z úvěru ve výši 15 % p. a. z dlužné jistiny úvěru 6.210,96 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 6.582,82 Kč (dlužná jistina úvěru 6.210,96 Kč a úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 371,86 Kč) od 20. 10. 2022 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Tato výzva byla žalované odeslána doporučeně dne 29. 3. 2023. 2. Žalovaná se v průběhu řízení ve věci nevyjádřila. 3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaná nepřevzala, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o. s. ř. Soud pak podle § 49 odst. 4, příp. § 50 o. s. ř., považoval zásilku za doručenou. Protože se však žalovaná bez řádné a včasné omluvy nedostavila, soud věc projednal a rozhodl i v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 22. 12. 2020 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovanou jako dlužníkem a společností [právnická osoba], [IČO], jako věřitelem, pod [číslo]. Na základě smlouvy žalovaná obdržela neúčelový hotovostní úvěr ve výši 10.000 Kč sjednaný na dobu určitou s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou 15 % p. a. Tuto skutečnost žalovaná ani nezpochybňovala. Žalovaná se pak na základě smlouvy zavázala věřiteli vrátit poskytnutou částku s úrokem 963 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 4.900 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 929 Kč a inkasním poplatkem 1.800 Kč, vše ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1.328 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy. Smluvní strany se dále dohodly, že pokud dlužník nezaplatí jakoukoliv splátku řádně a včas, je povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, maximálně 500 Kč za jednotlivou splátku. 5. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 27. 5. 2022. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Již na tomto místě je pak potřeba poukázat i na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. (dále také jen„ zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne 18. 8. 2023. 9. Z doložené žádosti žalované o úvěr ze dne 22. 12. 2020 pak soud zjistil, že žalovaná sdělila informace o své osobě tak, že je na mateřské/rodičovské dovolené, její příjmy činí 13.300 Kč měsíčně a měsíční výdaje činí 10.290 Kč (na bydlení 1.000 Kč, dopravu, jídlo a osobní náklady 9.090 Kč a srážky ze mzdy či výživné 200 Kč). Dále uvedla, že je svobodná a má dvě vyživovací povinnosti a bydlí u rodiny. Uvedené informace měly být žalovanou doloženy„ potvrzením MD“. Žalobkyně v průběhu řízení další doklady k procesu posouzení úvěruschopnosti žalované soudu neposkytla. 10. Na základě výše uvedených zjištění soud dospěl k přesvědčení, že proces posouzení schopnosti žalované úvěr splácet nelze považovat za dostatečný a průkazný. V daném případě se předchůdce žalobkyně podle obsahu spisu sice poměry žalované a její schopností úvěr splácet zabýval, avšak nedostatečně. Pokud jde o výdajovou stránku, lze vycházet z údajů od žalované, že v době uzavření smlouvy bydlela u rodiny (a uváděné náklady na bydlení ve výši 1.000 Kč tak mohou být v rámci rodinných vztahů odpovídající) a jeho osobní náklady činily cca 9.000 Kč, nelze však přehlédnout, že žalovaná deklarovala dvě vyživovací povinnosti a je otázkou, zda a jakým způsobem byly tyto zohledněny v uváděných výdajích (popř., zda a jaké bylo poskytováno výživné apod.). Předchůdce žalobkyně také nedoložil, že by zjišťoval a ověřoval případné další závazky žalované, a to alespoň v běžně používaných registrech. Vše za situace, kdy žalovaná byla na rodičovské dovolené a její příjmy spočívaly pouze v příslušných dávkách. Poměry žalované tak měly být podle názoru soudu předmětem důkladnějšího ověření. Takto však předchůdce žalobkyně nepostupoval a posouzení schopnosti žalované úvěr splácet zůstalo přinejmenším neúplné a závěr o dostatečné bonitě žalované předčasný. V této souvislosti nelze ani přehlédnout skutečnost, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 10.000 Kč, celková dlužná částka však činila necelých 19.000 Kč. 11. Lze dodat, že povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování,