6 C 81/2023-68 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 15. 3. 2023 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 11.989,26 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 11.989,26 Kč od 28. 10. 2022 do zaplacení ve výši 15 %, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 492,71 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 10.391,45 Kč a částky 1.198,93 Kč. Návrh byl odůvodněn tím, že dne [datum] uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], [IČO], v písemné formě smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši 15.000 Kč, kterou převzal v místě svého bydliště, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 12.888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku (celkem tedy částku ve výši 27.888 Kč), a to ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1.992 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a poslední splátky dne 5. 7. 2022. Na základě žádosti o úvěr byla s odbornou způsobilostí rovněž posuzovaná schopnost žalovaného splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a výši požadovaného úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, když uhradil pouze částku 6.000 Kč (která byla použita na úhradu jistiny 3.010,74 Kč a na příslušenství pohledávky ve výši 2.989,26 Kč). Závazek ze smlouvy nebyl zesplatněn a ode dne 6. 7. 2022 je tedy žalovaný v prodlení s úhradou celé dlužné částky. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu se smlouvou i právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Dne 4. 4. 2022 byla mezi původním věřitelem a žalobkyní uzavřena rámcová smlouva o postupování pohledávek a k postoupení předmětné pohledávky pak došlo na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 10. 2022. Rozklad žalované pohledávky za žalovaným je pak následující: nesplacená jistina 11.989,26 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 916,93 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 5.768,67 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1.094,03 Kč, inkasní poplatek 2.119,11 Kč, smluvní úrok ve výši 492,71 Kč (15 % p. a. za období od 6. 7. 2022 do 14. 10. 2022 z jistiny 11.989,26 Kč), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 492,71 Kč (za období od 6. 7. 2022 do 14. 10. 2022) a smluvní pokuta ve výši 1.198,93 Kč (z nesplacené jistiny pohledávky 0,1 % denně za období 6. 7. 2022 do 14. 10. 2022). Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení od 28. 10. 2022 z jistiny. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. Poslední odeslaná upomínka před podáním žaloby je ze dne 1. 3. 2023. 2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že uznává nárok ve výši 13, 188,19 Kč a žádá o odložení zaplacení částky po skončení výkonu trestu odnětí svobody, když jeho příjem je limitovaný a není schopen ji uhradit. V dalším podání doplnil, že dlužnou částku by zaplatil v 6 splátkách (aniž by k tomu uvedl další skutečnosti). 3. Již na tomto místě soud uvádí, že i přes uznání nároku ze strany žalovaného nerozhodl formou rozsudku pro uznání, neboť uznání je pouze částečné a žalobkyně rozhodnutí podle tohoto uznání nenavrhla (§ 153a odst. 1 věta druhá o. s. ř.). 4. Předvolání k ústnímu jednání soudu bylo účastníkům řádně doručeno, z jednání se však omluvili. Soud tak věc projednal i v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.) a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených listinných důkazů. 5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 5. 5. 2021 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovaným jako dlužníkem a společností [právnická osoba], [IČO], jako věřitelem, pod [číslo]. Na základě smlouvy žalovaný obdržel neúčelový hotovostní úvěr ve výši 15.000 Kč sjednaný na dobu určitou s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou 15 % p. a. Tuto skutečnost žalovaný ani nezpochybňoval. Žalovaný se pak na základě smlouvy zavázal věřiteli vrátit poskytnutou částku s náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12.888 Kč spočívající ve smluvním úroku 1.444 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 7.350 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru 1.394 Kč a inkasním poplatku 2.700 Kč, vše ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1.992 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy. Smluvní strany se dále dohodly, že pokud dlužník nezaplatí jakoukoliv splátku řádně a včas, je povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, maximálně 500 Kč za jednotlivou splátku. 6. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 27. 5. 2022. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Již na tomto místě je pak potřeba poukázat i na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. (dále také jen„ zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne 17. 7. 2023. K němu byly připojeny některé doklady, na jejichž základě předchůdce žalobkyně proces posouzení úvěruschopnosti provedl. 10. Z žádosti žalované o úvěr ze dne [datum] pak soud zjistil, že žalovaný sdělil informace o své osobě tak, že je zaměstnán od [datum], jeho příjmy činí 20.000 Kč měsíčně a měsíční výdaje činí 6.860 Kč (na bydlení 3.000 Kč, dopravu, jídlo a osobní náklady 3.860 Kč). Dále uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnosti a bydlí u rodičů. Uvedené informace byly doloženy potvrzením od zaměstnavatele [jméno] [celé jméno žalovaného] ze dne [datum], z něhož se podává, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za poslední tři měsíce činil 20.000 Kč a dohodou o provedení práce ze dne [datum], podle které žalovaný uzavřel dohodu o výkonu práce spočívající ve výkopových pracích a pracích ve výškách, přičemž rozsah práce nesmí překročit 300 hodin ročně a za sjednanou práci se zaměstnavatel zavazuje poskytovat odměnu 100 Kč/hod Smlouva byla uzavřena od [datum] na dobu neurčitou. 11. Na základě výše uvedených zjištění soud dospěl k přesvědčení, že proces posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nelze považovat za dostatečný. V daném případě se předchůdce žalobkyně podle obsahu spisu sice poměry žalovaného a jeho schopností úvěr splácet zabýval, avšak nedostatečně. Pokud jde o výdajovou stránku, lze vycházet z údajů od žalovaného, že v době uzavření smlouvy bydlel u rodičů (a uváděné náklady na bydlení ve výši 3.000 Kč tak mohou být v rámci rodinných vztahů odpovídající) a jeho osobní náklady činily necelých 4.000 Kč, pokud jde však o deklarované příjmy žalovaného, tyto měly být podle názoru soudu předmětem důkladnějšího ověření. Žalovaný sice uvedl pravidelné průměrné měsíční příjmy 20.000 Kč, tyto však byly podloženy dohodou o provedení práce, kdy rozsah práce nesmí překročit 300 hodin ročně (viz také § 75 zákoníku práce). Z toho bylo lze usuzovat, že žalovaný nemá zajištěnou trvalou práci, která by mu