8 C 258/2022-195 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 7. 5. 2020 domáhal vůči žalovanému peněžitého plnění ze smlouvy o poskytnutá kontokorentního úvěru [název] ze dne [datum] k běžnému účtu žalovaného vedeného pod číslem [bankovní účet] do úvěrového limitu 10.000 Kč za dohodnutých podmínek. Smlouva byla uzavřena mezi věřitelem [právnická osoba] a žalovaným. Vzhledem k tomu, že ze strany žalovaného nebyly plněny smluvní podmínky, naopak došlo k jejich opakovanému porušení, byla mu služba [název] výpovědí zrušena, zůstatek převeden he dni [datum] na jiný účet a pro porušování podmínek přistoupeno k zesplatnění pohledávky v celkové výši 14.654,76 Kč ke dni 6. 2. 2018. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení ze dne [datum] postoupena na žalobce. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu žaloba byla doručena v souladu s ustanovením § 49 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) do vlastních rukou na adresu v souladu s ustanovením § 46b písm. a) o.s.ř. 3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: 4. Žalobce jako banka a žalovaný jako klient uzavřeli dne [datum] smlouvu o bankovních produktech a službách a dne [datum] smlouvu – dispozici ke smlouvě o bankovních produktech a službách. Na základě této smlouvy banka vedla pro žalovaného jako klienta účet pod č. [bankovní účet]. Strany si dohodly tzv. [název služby], tj. výši povoleného limitu přečerpání do částky 5.000 Kč. Současně se dohodly na měsíčním příjmu na účtu ve výši 50 % povoleného limitu, výši úrokové sazby 21,99 % ročně a na dalších podmínkách. 5. Podle výpisu z běžného účtu č. [bankovní účet] za období od 15. 2. 2017 do 3. 10. 2017 (převod zůstatku úvěru na jiný účet) činil zůstatek ke dni 15. 2. 2017 + 505,14 Kč. Do 3. 10. 2017 žalovaný opakovaně čerpal úvěr pomocí plateb z účtu. Za uvedené období žalovaný čerpal celkem částku 97.028,15 Kč a ve prospěch účtu byla ve shodném období připsána částka celkem 91.127,14 Kč. Další pohyby na účtu (mínusové položky) byly tvořeny vyčíslenými úroky, úroky z prodlení a poplatky. 6. Z dalších listin předložených žalobcem nebylo zjištěno, že by žalovaný uvedl další informace, týkající se jeho osobních a majetkových poměrů. Současně nebylo zjištěno, že by žalobce zjišťoval informace týkající se majetkové a výdělkové situace žalovaného před poskytnutím úvěru. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi [název] [právnické] [osoby], [právní forma] jako potupitelem a žalobcem jako postupníkem dne [datum]. 8. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 12. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že soud by měl posuzovat otázku platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pouze v případě, že žalovaný jako dlužník namítne nedodržení povinností žalobce jako věřitele v souvislosti s uzavíráním smlouvy a jeho povinností prověřit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Výklad citovaného ustanovení je však modifikován rozsudkem Soudního dvora EU ve věci C 679/2018 ze dne 5. 3. 2020, podle kterého je české právo ukládající povinnost spotřebiteli dovolat se neplatnosti úvěrové smlouvy v rozporu s unijním právem a soud je proto povinen z úřední povinnosti zkoumat postup věřitele při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to zda tento postup odpovídá evropskému právu, tj. směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Podle článku 8 této směrnice„ členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi.“ Podle článku 23 uvedené směrnice„ členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“ 15. K míře pečlivosti věřitele při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele se vyjádřil v rámci předchozí úpravy podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/18. V tomto rozhodnutí uvedl„ že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ 16. Podle citovaných rozhodnutí a při aplikaci eurokonformního výkladu vnitrostátní právní úpravy spotřebitelských smluv je zřejmé, že informace věřitelem získané pouze od spotřebitele jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti nedostatečné. Povinností věřitele je zjistit si spolehlivost potřebných údajů i z jiných zdrojů než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Takto by měl věřitel např. zkoumat a objektivně ověřovat skutečnou výši příjmů a výdajů, zejména v souvislosti s bydlením, vyživovacími povinnostmi, splatnými dluhy a zjišťovat další informace přímo ovlivňující komplexní závěry věřitele o majetkové situaci dlužníka. Pokud tyto povinnosti věřitel důsledně před uzavřením smlouvy o úvěru nesplní, je důsledkem aplikace sankce v podobě neplatnosti smlouvy. 17. V daném případě žalobce v žalobě ani netvrdil, že provedl šetření ohledně úvěruschopnosti dlužníka a ani z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by žalobce jakákoliv šetření před poskytnutím úvěru učinil. Soud proto dospěl k závěru, že úkony, které učinil věřitel za účelem odborného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, byly nedostatečné a smlouva o úvěru je ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem neplatná. 18. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaný získal čerpáním finančních prostředků částku 97.028,29 Kč a uhradil 91.127,14 Kč. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 5.901,15 Kč. Z důvodu neplatné smlouvy však žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění (poplatků, úroků, úroků z prodlení) nevznikly a žaloba byla v této části zamítnuta. Přiznán žalobci nebyl ani nárok na úhradu úroku z prodlení z dlužné jistiny, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 je citovaný § 87 zákona o spotřebitelském úvěru úpravou speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, podle které má poskytovatel úvěru podle neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru nárok na úhradu jistiny v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na úhradu úroků