8 C 61/2023-60 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 9. 1. 2022 domáhal vůči žalovanému úhrady dlužné částky ze smlouvy o kontokorentním úvěru uzavřené s žalovaným dne [datum], pod [číslo]. Na základě této smlouvy žalobce poskytl žalovanému firemní kontokorent startovací úvěr do výše 20.000 Kč. Kontokorent byl poskytnut k účtu č. [bankovní účet]. Způsob čerpání kontokorentu se řídil všeobecnými smluvními podmínkami [právnická osoba], které byly součástí smlouvy, mimo jiné žalovaný byl oprávněný čerpat průběžně kontokorent do výše jeho limitu. Konečný termín splatnosti byl stanoven k 28. 2. 2017 a žalovaný se zavázal vrátit žalobci kontokorentní úvěr spolu s dohodnutým úrokem ve výši 16,9 %. Žalovaný však porušil své smlouvou stanovené podmínky a jednak překročil limit kontokorentu a nezajistil výši kreditního obratu na účtu, a proto žalobce prohlásil ke dni 2. 1. 2022 kontokorent za splatný. Vyčerpaná částka kontokorentu včetně příslušenství ve výši 20.458,84 Kč byla převedena na účet č. [bankovní účet] a žalovanému byla stanovena povinnost hradit dlužnou částku ve splátkách. Žalovaný však na svůj dluh ničeho neuhradil a úvěr byl zesplatněn ke dni 10. 10. 2022. 2. Žalovanému byl v souladu s ustanovením § 29 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ustanoven opatrovník vzhledem k tomu, že žalovaný jako právnická osoba nemohl před soudem vystupovat proto, že v obchodním rejstříku nebyla zapsána osoba oprávněná za něj jednat. 3. Ustanovený opatrovník ve svém vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu s ohledem na skutečnost, že žalobce neprokázal, že žalovanému byl úvěr skutečně poskytnut. 4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: 5. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru [číslo] bylo zjištěno, že žalobce jako banka se zavázal poskytnout žalovanému jako klientovi kontokorentní úvěr ve výši 20.000 Kč, a to na účet klienta č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal mimo jiné hradit úroky z vyčerpaného kontokorentu ve výši 16,9 % ročně. Účastníci si sjednali konečný termín splatnosti kontokorentu k 28. 2. 2017 Smlouva byla uzavřená mezi účastníky dne [datum]. 6. Z dalších listin předložených žalobcem, a to všeobecných smluvních podmínek, výzvy z 15. 11. 2021, 30. 9. 2021, 14. 12. 2021, z dopisu z 31. 12. 2021, ze seznamu splátek úvěru přehledu poplatků – pokut, přehledu úroků, rozhodnutí o okamžité splatnosti dluhu z 11. 10. 2022, z výzvy k úhradě dlužné částky z 6. 8. 2022, 5. 9. 2022 a z výpisu z knih [právnická osoba] k 8. 11. 2022 a žádosti o poskytnutí nového kontokorentního úvěru ze dne 29. 2. 2016 nebylo zjištěno, že žalobce žalovanému úvěr skutečně a zřejmě opakovaně poskytnul. 7. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Pokud se žalobce domáhal peněžitého plnění na základě tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru, bylo podmínkou úspěšnosti takové žaloby, aby prokázal, že žalovanému úvěr skutečně poskytnul. Přesto, že žalobce je bankovním poskytovatelem úvěru a ve smlouvě se zavázal vést bankovní účet na jméno žalovaného pod č. [bankovní účet], nedoložil k prokázání svého tvrzení o poskytnutí úvěru na účet výpisy z tohoto účtu za odpovídající období. Z listin žalobcem předložených pak nebylo možné zjistit, kdy byl poprvé žalovanému úvěr poskytnut, kdy se dostal do prodlení se splácením úvěru a v jaké výši, kdy se stal nesplacený zůstatek úvěru splatným a co tvoří celkovou dlužnou částku. Za situace, kdy se žalobce k jednání nedostavil, zbavil se tak možnosti být poučen ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. a soudu nezbylo, než žalobu pro neprokázání tvrzení o poskytnutí úvěru v celém rozsahu zamítnout. 9. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. 10. Ve výroku III. soud rozhodl o povinnosti žalobce uhradit náklady řízení České republice – Okresnímu soudu v Prostějově v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě byl žalobce v řízení zcela neúspěšný, současně u něj nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a soud proto žalobci uložil povinnost uhradit České republice – Okresnímu soudu v Prostějově na nákladech řízení částku, která je současně přiznána ustanovenému opatrovníkovi žalovaného. Tato odměna je tvořena odměnou za právní zastoupení ve výši 5.340 Kč (3 x 1.780 Kč podle § 7, § 11 odst. 1 písm. a/,d/,g/ vyhl. č. 177/1996 Sb.), náhradou hotových výdajů ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), cestovným ve výši 536 Kč (za 2 x cestu z [obec] do [obec] a zpět, celkem 40 km, při průměrné spotřebě 4,4 l /100 km a ceně 34,40 Kč l PHM podle vyhl. č. 467/2022 Sb.) a náhradou za ztrátu času ve výši 200 Kč (2 x 100 Kč podle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Dále s ohledem na to, že ustanovený advokát je plátcem DPH, náleží mu rovněž náhrada DPH ve výši 21 % v částce 1.465 Kč. Ustanovenému advokátovi jako opatrovníkovi byla přiznána odměna a další náhrady v celkové výši 8.441 Kč. Žalobci jako neúspěšnému účastníkovi byla proto stejná částka uložena k náhradě ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř.