9 C 45/2023-63 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 1. 11. 2022 se žalobce domáhal zaplacení 11.083 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 674,23 Kč za období od 27. 10. 2020 do 28. 1. 2022 z částky 6.409,75 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.479,16 Kč za období od 20. 10. 2020 do 28. 1. 2022 z částky 6.409,75 Kč ve výši 29,88 % ročně, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6.409,75 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 29,88 % ročně z částky 6.409,75 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a nákladů řízení. Dle žaloby uzavřeli právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], a žalovaná dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10.000 Kč, který žalovaná převzala v hotovosti v den podpisu smlouvy a zavázala se úvěr splacen v 52 týdenních splátkách po 377 Kč, s poslední splátkou 19. 10. 2020. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, ale sjednané splátky nehradila řádně a včas, uhradila celkem 8.471 Kč, čímž porušila své závazky plynoucí ze smlouvy. Žalobce nabyl pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou [datum] mezi původním věřitelem žalované, společností [právnická osoba], a žalobcem. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Žalovanou částku dle žaloby tvoří jistina ve výši 6.409,75 Kč a dlužný poplatek ve výši 4.673,25 Kč. Žalovaná nad výše uvedené nezaplatila ničeho a nereagovala na předžalobní výzvu. 2. Žalovaná byla vyzvána, aby se k žalobnímu návrhu vyjádřila, ve vyjádření vylíčila rozhodující skutečnosti na svoji obranu a navrhla k prokázání svých tvrzení důkazy. Byla jí stanovena lhůta 15 dnů, která uplynula marně. 3. Ve věci se dne [datum] konalo ústní jednání, ke kterému se žalovaná dostavila. Žalobce svou neúčast omluvil a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. 4. Soud věc projednal podle § 101 o.s.ř. bez přítomnosti žalobce a po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav: 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností [právnická osoba], a žalobcem dne [datum], byla prokázána aktivní legitimace žalobce. 6. Ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že žalované byl dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 10.000 Kč, který byl žalované předán v hotovosti, což stvrdila svým podpisem. Podle smlouvy se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli poplatek za zápůjčku ve výši 9.554 Kč, tj. celkem (vč. jistiny úvěru) částku 19.554 Kč, v 52 měsíčních splátkách po 377 Kč. 7. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná na dlužnou pohledávku hradila částku v celkové výši 8.471 Kč. 8. Z výpovědi žalované bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru. Žalovaná si však není vědoma, že by mezi ní a právním předchůdcem žalobce byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 9.554 Kč. Žalovaná rovněž potvrdila výši uhrazené částky na dlužnou pohledávku. 9. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. (§ 2395 o. z.) 10. Úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; nezurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. (§ 2398 o. z.) 11. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. (§ 2399 o. z.) 12. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 13. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že soud by měl posuzovat otázku platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pouze v případě, že žalovaná jako dlužník namítne nedodržení povinností žalobce jako věřitele v souvislosti s uzavíráním smlouvy a jeho povinností prověřit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Výklad citovaného ustanovení je však modifikován rozsudkem Soudního dvora EU ve věci C 679/2018 ze dne 5. 3. 2020, podle kterého je české právo ukládající povinnost spotřebiteli dovolat se neplatnosti úvěrové smlouvy v rozporu s unijním právem a soud je proto povinen z úřední povinnosti zkoumat postup věřitele při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to zda tento postup odpovídá evropskému právu, tj. směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Podle článku 8 této směrnice„ členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi.“ Podle článku 23 uvedené směrnice„ členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“ 16. K míře pečlivosti věřitele při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele se vyjádřil v rámci předchozí úpravy § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/18. V tomto rozhodnutí uvedl„ že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ 17. Podle citovaných rozhodnutí a při aplikaci eurokonformního výkladu vnitrostátní právní úpravy spotřebitelských smluv je zřejmé, že informace věřitelem získané od spotřebitele jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti až doplňkové. Primární povinností věřitele je zjistit si spolehlivost potřebných údajů i z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Takto by měl věřitel např. zkoumat a objektivně ověřovat skutečnou výši příjmů a výdajů, zejména v souvislosti s bydlením, vyživovacími povinnostmi, splatnými dluhy a zjišťovat další informace přímo ovlivňující komplexní závěry věřitele o majetkové situaci dlužníka. Pokud tyto povinnosti věřitel důsledně před uzavřením smlouvy o úvěru nesplní, je důsledkem aplikace sankce v podobě neplatnosti smlouvy. 18. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 20. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 21. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení, které žalovaná přijala jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce, podle kterých žalovaná čerpala 10.000 Kč a uhradila částku 8.471 Kč. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavř