9 C 76/2023-67 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným Okresnímu soudu v Olomouci dne 20. 5. 2022 se žalobce domáhal zaplacení 8.516,04 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8.516,04 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 469,67 Kč za období od 30. 3. 2021 do 29. 11. 2021 z částky 8.516,04 Kč, a s kapitalizovaným úrokem ve výši 7.852,90 Kč, který je tvořen součtem nesplaceného úroku 632,33 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 4.089,04 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 775,49 Kč nesplaceného inkasního poplatku 1.502,10 Kč a postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 853,94 Kč, žalobce požadoval rovněž zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 795 Kč a smluvní pokutu ve výši 2.077,91 Kč. Dle žaloby uzavřeli právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], a žalovaná dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla společnost žalované úvěr ve výši 11.000 Kč, který měl být splacen ve 14 měsíčních splátkách po 1.460 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 29. 3. 2021. Úvěr byl poskytnut žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila podpisem. Žalovaná dle žaloby uhradila na pohledávku částku v celkové výši 4.925 Kč. Žalovaná nad výše uvedené nezaplatila ničeho a nereagovala na předžalobní výzvu. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, ale nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž dle žaloby porušila své závazky ze smlouvy. Žalobce nabyl pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou [datum] mezi společností [právnická osoba], a žalobcem. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. 2. Okresní soud v Olomouci usnesením č. j., EPR [číslo], ze dne 23. 5. 2022 vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu v Prostějově jako soudu místně příslušnému. 3. Soud vydal elektronický platební rozkaz, kterým žalobě zcela vyhověl. Platební rozkaz byl podle ustanovení § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za použití ustanovení § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen. 4. Žalovaná byla vyzvána, aby se k žalobnímu návrhu vyjádřila, ve vyjádření vylíčila rozhodující skutečnosti na svoji obranu a navrhla k prokázání svých tvrzení důkazy. Byla jí stanovena lhůta 15 dnů, která uplynula marně. 5. Ve věci se dne [datum] konalo ústní jednání, ke kterému se účastníci nedostavili. Žalobce svou neúčast omluvil a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v nepřítomnosti účastníků a rozhodoval na základě obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobcem. Takto byl zjištěn následující skutkový stav 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností [právnická osoba], a žalobcem dne [datum], byla prokázána aktivní legitimace žalobce. 7. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že žalované byl dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 11.000 Kč, který byl žalované poskytnut v hotovosti, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Podle smlouvy se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli poplatek za zápůjčku ve výši 9.440 Kč, tj. celkem (vč. jistiny úvěru) částku 20.440 Kč, ve 14 měsíčních splátkách po 1.460 Kč. 8. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. (§ 2395 o. z.) 9. Úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; nezurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. (§ 2398 o. z.) 10. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. (§ 2399 o. z.) 11. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 12. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že soud by měl posuzovat otázku platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pouze v případě, že žalovaná jako dlužník namítne nedodržení povinností žalobce jako věřitele v souvislosti s uzavíráním smlouvy a jeho povinností prověřit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Výklad citovaného ustanovení je však modifikován rozsudkem Soudního dvora EU ve věci C 679/2018 ze dne 5. 3. 2020, podle kterého je české právo ukládající povinnost spotřebiteli dovolat se neplatnosti úvěrové smlouvy v rozporu s unijním právem a soud je proto povinen z úřední povinnosti zkoumat postup věřitele při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to zda tento postup odpovídá evropskému právu, tj. směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Podle článku 8 této směrnice„ členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi.“ Podle článku 23 uvedené směrnice„ členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“ 15. K míře pečlivosti věřitele při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele se vyjádřil v rámci předchozí úpravy § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/18. V tomto rozhodnutí uvedl„ že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ 16. Podle citovaných rozhodnutí a při aplikaci eurokonformního výkladu vnitrostátní právní úpravy spotřebitelských smluv je zřejmé, že informace věřitelem získané od spotřebitele jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti až doplňkové. Primární povinností věřitele je zjistit si spolehlivost potřebných údajů i z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Takto by měl věřitel např. zkoumat a objektivně ověřovat skutečnou výši příjmů a výdajů, zejména v souvislosti s bydlením, vyživovacími povinnostmi, splatnými dluhy a zjišťovat další informace přímo ovlivňující komplexní závěry věřitele o majetkové situaci dlužníka. Pokud tyto povinnosti věřitel důsledně před uzavřením smlouvy o úvěru nesplní, je důsledkem aplikace sankce v podobě neplatnosti smlouvy. 17. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení, které žalovaná přijala jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce, podle kterých žalovaná čerpala 11.000 Kč a