13 C 117/2024-59 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 24. 11. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení předmětné částky s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) a nákladů tohoto řízení s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 7.000 Kč na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit včetně smluvního úroku ve výši 40 % p.m. z jistiny. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou úvěru (neuhradil ničeho), žalobkyně proto úvěr ke dni 20. 4. 2023 zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě. Žalovaný na dluhu ve výši 9.800 Kč, který sestává z nesplacené části jistiny ve výši 7.000 Kč a z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2.800 Kč, nadále ničeho neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky ze dne 15. 10. 2023. Žalobkyně dále po žalovaném požaduje úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 7.000 Kč, kapitalizovanou ke dni 15. 10. 2023 na částku 1.239 Kč, a to v souladu s odst. 4.2. písm. c) Smlouvy o úvěru.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.3. Ve věci se konalo dne 30. 7. 2024 jednání, ke kterému se nedostavila žalobkyně ani její právní zástupce, přičemž tito se z jednání řádně omluvili dne 29. 7. 2024. Žalovaný se nedostavil bez omluvy. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. Po provedeném dokazování má soud za zjištěné následující skutečnosti:- Z výzvy k úhradě ze dne 15. 10. 2023 včetně podacího lístku, že žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky.- Z fotografie občanského průkazu žalovaného, výpisů z běžného účtu žalovaného a z žádosti o spotřebitelský úvěr, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru na základě předložených výpisů z bankovního účtu a z jím poskytnutých informací v žádosti o úvěr, ve které žalovaný uvedl, že má jedno vyživované dítě, žije v pronajatém bytě a jeho měsíční příjmy činí částku 33.165 Kč a měsíční výdaje částku 15.000 Kč.- Z potvrzení o platbě a ze zprávy , právnická osoba, ., že žalovanému byly dne 16. 12. 2022 zaslány žalobkyní peněžní prostředky ve výši 7.000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, , kterého je žalovaný jediným disponentem a majitelem.- Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , že žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr až do úvěrového rámce 20.000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky společně se smluvním úrokem 40 % měsíčně vrátit nejpozději ke dni ukončení smlouvy, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Účastníci si také ve smlouvě sjednali pro případ prodlení žalovaného smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude žalovaný v prodlení.- Ze zesplatnění úvěru ze dne 17. 4. 2023, že žalobkyně ke dni 17. 4. 2023 zesplatnila celý úvěr a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 22.059 Kč.4. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že žalovaný dne , datum, uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému vyplacena na jeho bankovní účet č. , č. účtu, částka 7.000 Kč, a tuto částku se žalovaný zavázal společně se smluvním úrokem 40 % měsíčně žalobkyni vrátit. Před poskytnutím úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného pouze na základě žalovaným vyplněných údajů, přičemž tyto nebyly nijak ověřovány, žalobkyně disponuje pouze výpisy z bankovního účtu žalovaného za měsíce září, říjen a listopad 2022. Žalovaný dluh neuhradil řádně a včas, a to ani po předžalobní výzvě ze dne , datum, .5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně. Závazek žalovaného přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 7.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalovanému finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že splnila tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru prokázala, když pouze údaje týkající se příjmů a výdajů poskytnuté dlužníkem v žádosti o úvěr (a již nijak neověřované) nelze považovat za dostatečný doklad svědčící o splnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr. Žalobkyně soudu předložila výpisy z účtu žalovaného za období od září do listopadu roku 2022, dále však nezkoumala účel tam uvedených plateb. Žalobkyně také nedisponovala žádnými důkazy prokazujícími pravidelné výdaje žalovaného tvrzené ve výši 15.000 Kč, přičemž z předložených výpisů z účtu žalovaného vyplývá, že jeho výdaje jsou poměrně vyšší, než právě uváděná částka 15.000 Kč. Žalovaný ani neprováděl žádný z uvedených měsíců jakoukoliv pravidelnou platbu, ze které by byla zřejmá např. platba za nájem, když v žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že žije v pronajatém by