13 C 126/2024-58 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 20. 2. 2024 domáhala po žalované zaplacení předmětné částky s příslušenstvím (zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku) a nákladů tohoto řízení s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce“) dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které předal právní předchůdce žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit společně s úrokem v pevné výši 963 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4.900 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 929 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1.800 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.328 Kč. Žalovaná se však dostala do prodlení s úhradou splátek, když na těchto uhradila pouze částku 3.988 Kč. Poslední splátku žalovaná uhradila dne 22. 7. 2021 a dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky vzniklo právnímu předchůdci právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Pohledávka za žalovanou byla následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobkyni, a to s účinností ke dni , datum, , o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Žalovaná však ani poté na dlužné částce sestávající z jistiny ve výši 7.999,01 Kč, úroků ve výši 612,19 Kč, poplatků ve výši 5.992,79 Kč, smluvní pokuty ve výši 6.500 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.638,92 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.247,40 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 7.999,01 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8.611,20 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení ničeho neuhradila, a to ani po předžalobní výzvě ze dne 1. 11. 2023.2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila až u ústního jednání tak, že s žalobou nesouhlasí, když ta je dle jejího názoru neplatná, protože právní předchůdce nijak nezkoumal její schopnost splácet úvěr a soudu navrhla, aby soud rozhodl o její povinnosti hradit pouze bezdůvodné obohacení.3. Ve věci se konalo dne , datum, jednání, ze kterého se žalobkyně omluvila prostřednictvím svého právního zástupce podáním ze dne , datum, . Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti žalobkyně. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, ze kterých zjistil následující skutečnosti:- Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , že právní předchůdce uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se pak zavázala tyto peněžní prostředky vrátit společně se sjednaným příslušenstvím (úrok ve výši 963 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru ve výši 4.900 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 929 Kč a inkasní poplatek ve výši 1.800) v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.328 Kč. Ve smlouvě si účastníci ujednali také právo na smluvní pokutu v případě prodlení žalované s úhradou dlužné splátky, a to ve výši 0,1 % denně z příslušné dlužné částky s tím, že za prodlení s každou splátkou lze uložit smluvní pokutu max. 500 Kč.- Z přehledu plateb, že žalovaná na dluhu ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uhradila pouze 3 splátky, a to dne 26. 5. 2021 částku 1.328 Kč, dne 1. 7. 2021 částku 1.330 Kč a dne 22. 7. 2021 částku 1.330 Kč, tj. dohromady částku 3.988 Kč.- Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , že právní předchůdce postoupil pohledávku ve výši 24.490,31 Kč na žalobkyni a žalované toto postoupení oznámil.- Z výzvy k plnění ze dne 1. 11. 2023 včetně podacího lístku, že žalovaná byla vyzvána právním zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky ve výši 24.772,37 Kč.4. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi právním předchůdcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaná se zavázala tyto vrátit společně se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.328 Kč. Žalovaná se však dostala s úhradou splátek do prodlení, na dluhu uhradila celkem částku 3.988 Kč. Před poskytnutím úvěru nebyla nijak zkoumána úvěruschopnost žalované. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně. Závazek žalované přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce poskytl žalované částku v celkové výši 10.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že právní předchůdce a žalovaná jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalované finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalované splatit úvěr. Žalobkyně soudu vůbec netvrdila, že by právní předchůdce svou povinnost splnil a ani zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně v řízení sou