13 C 130/2024-65 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne 29. 11. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 25.071,16 Kč s příslušenstvím (kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení, zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem) s odůvodněním, že žalovaná dne , datum, uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce“) Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalované peněžní prostředky ve výši 13.000 Kč a žalovaná se zavázala tyto vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 8 % ročně, s úrokem ve výši 659 Kč, s úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 6.370 Kč, s úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1.795 Kč a s úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2.340 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.726 Kč. Žalovaná však úvěr nehradila řádně a včas, uhradila pouze částku 3.800 Kč, přičemž úvěr byl v důsledku prodlení žalované právním předchůdcem zesplatněn. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , s účinností ke dni 7. 8. 2023, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Žalovaná ani po zaslání předžalobní upomínky ze dne 2. 11. 2023 ničeho dalšího neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná.3. Ve věci se konalo dne 27. 8. 2024 jednání, ke kterému se žalovaná nedostavila. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti žalované. Právní zástupce žalobkyně se dostavil a uvedl, že žalobkyně na žalobě trvá v jejím plném rozsahu. Poté soud provedl dokazování listinnými důkazy a po tomto má za zjištěné následující skutečnosti:- Z přehledu plateb v hotovosti, že žalovaná na smlouvě o úvěru uhradila částku 3.800 Kč.- Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy a oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , že pohledávka za žalovanou byla s účinností ke dni , datum, postoupena na žalobkyni a žalovaná o tomto byla vyrozuměna.- Z výzvy k plnění ze dne 1. 11. 2023 včetně podacího lístku, že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 26.719,46 Kč.- Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , že právní předchůdce uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které jí poskytl v hotovosti peněžní prostředky ve výši 13.000 Kč a žalovaná se zavázala tyto vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.726 Kč společně s úrokem ve výši 659 Kč a poplatky v souhrnné výši 10.505 Kč.- Z žádosti o úvěr, že právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalované pouze na základě jí vyplněných údajů v žádosti, když uvedla, že je na mateřské/rodičovské dovolené, pobírá rodičovský příspěvek ve výši 10.000 Kč, za bydlení platí 1.000 Kč měsíčně a za dopravu, jídlo a osobní náklady 6.960 Kč měsíčně. V žádosti je uvedeno, že informace o výši rodičovského příspěvku byla ověřena a že žalovaná předložila potvrzení z Úřadu práce a občanský průkaz.4. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi právním předchůdcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Před poskytnutím úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalované pouze na základě žalovanou vyplněných údajů v žádosti o úvěr. Žalovaná úvěr řádně a včas neuhradila, uhradila pouze částku 3.800 Kč. Pohledávka byla následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , s účinností ke dni 7. 8. 2023, postoupena na žalobkyni.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně. Závazek žalované přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku ve výši 13.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalované finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalované splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že věřitel splnil tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru prokázala, a to i přes zákonné poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř., když pouhou žádost o úvěr vyplněnou na základě údajů poskytnutých dlužníkem (a již nijak neověřovaných) nelze považovat za dostatečný doklad svědčící o splnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by prokázala zkoumání např. pravidelných příjmů žalované (tvrzené potvrzení z Úřadu práce ČR o výši rodičovského příspěvku ve výši 10.000 Kč, nájemní smlouvu či podobné dokumenty, kterými by byly ověřeny skutečné měsíční čisté příjmy a výdaje žalované). V žádosti o úvěr nadto chybí určení, zda žalovaná žije v nájmu, podnájmu či ve vlastním domě/bytě a v souvislosti s výdaji na bydlení je pouze uvedena částka 1.000 Kč, která není dále nijak ověřována. Lze tedy shrnout, že věřitel, co