13 C 14/2024-67 — Okresní soud v Prostějově

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 15. 6. 2023, domáhala po žalovaném zaplacení předmětné částky s příslušenstvím a nákladů tohoto řízení z titulu smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, ze dne , datum, , uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce“), na základě které se právní předchůdce zavázal žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 16.000 Kč na bankovní účet žalovaného a ten se zavázal tyto finanční prostředky vrátit společně s příslušenstvím do , datum, . Žalovaný však dluh nehradil řádně a včas. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , účinnou ve spojení s Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaný ani po předžalobní výzvě právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, na dluhu ničeho neuhradil.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.Ve věci se konalo dne , datum, jednání, ke kterému se nedostavila žalobkyně ani její právní zástupce, přičemž tito se z jednání řádně omluvili dne , datum, . Žalovaný se nedostavil bez omluvy. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. Soud provedl dokazování listinnými důkazy a po takto provedeném dokazování má soud za zjištěné následující skutečnosti:- Ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, , obchodních podmínek a výpisu z účtu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem nejdříve dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou se právní předchůdce zavázal žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal tento splatit společně s příslušenstvím do , datum, ; dne , datum, byla tato smlouva změněna na částku úvěru ve výši 16.000 Kč.- Z výpisu z účtu u , jméno FO, , Anonymizováno, , že právní předchůdce zaslal na bankovní účet č. , č. účtu, dne 3. 8. 2022 částku 10.000 Kč a dne 9. 8. 2022 částku 6.000 Kč.- Z výpisu úkonu mimosoudního vymáhání pohledávky, že dne , datum, byl pověřený terénní pracovník věřitele na kontaktní adrese žalovaného.- Z výzvy před podáním žaloby ze dne 29. 5. 2023, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky.- Ze společného prohlášení smluvních stran o uzavření dílčí smlouvě o postoupení pohledávek, ze smlouvy o postoupení pohledávky, z potvrzení o provedení transakce, z oznámení o postoupení pohledávky a z výzvy k zaplacení ze dne , datum, , včetně poštovního podacího archu, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni, přičemž žalovaný byl o tomto postoupení vyrozuměn.- Ze zprávy , jméno FO, , a.s., že na bankovní účet č. , č. účtu, , jehož je žalovaný jediným majitelem a disponentem, přišla platba ve výši 10.000 Kč a 6.000 Kč od právního předchůdce žalobkyně.Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že žalovaný dne , datum, uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 16.000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, , jehož je jediným vlastníkem a disponentem, kterou se žalovaný zavázal ke dni , datum, splatit. Před poskytnutím úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného pouze na základě žalovaným vyplněných údajů. Žalovaný dluh nehradil řádně a včas. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalovaný neuhradil dlužnou částku ani po předžalobní výzvě ze dne , datum, .Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně. Závazek žalovaného přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku v celkové výši 16.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalovanému finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že věřitel splnil tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru prokázala, když pouze tvrzení o nahlížení do registrů jakými jsou insolvenční rejstřík, BRK, NRKI apod. nelze považovat za dostatečný doklad svědčící o splnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr. Věřitel nepředložil soudu důkazy prokazující příjmy a výdaje žalovaného, jako jsou např. výplatní pásky, nájemní smlouva či listiny prokazující výši nákladů na energie. Soud byl připraven žalobkyni poučit ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., ta se však svou nepřítomností na jednání o tuto možnost připravila. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžité prostředky ve výši 16.000 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí p