13 C 155/2024-59 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 4. 4. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 20.326 Kč s příslušenstvím (kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení, kapitalizovaným úrokem, zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem) s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce“), dne , datum, Smlouvu o zápůjčce č. , tel. číslo, , na základě které poskytl právní předchůdce žalované peněžní prostředky ve výši 26.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaná se zavázala tyto prostředky společně s kapitalizovaným úrokem ve výši 4.650 Kč, smluveným úrokem ve výši 29 % ročně, odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 10.068 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7.665 Kč, uhradit v pravidelných týdenních splátkách ve výši 807 Kč. Žalovaná však dluh nesplácela řádně a včas, na úvěru uhradila částku 28.057 Kč a poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 29. 7. 2022. Právní předchůdce následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, pohledávku postoupil na žalobkyni, a to s účinností ke dni , datum, . Žalovaná na dluhu dále ničeho dalšího neuhradila, a to ani po zaslání předžalobní upomínky ze dne 15. 2. 2024. Žalobkyně tak po žalované požaduje úhradu částky 20.326 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 12.056,69 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 8.269,31 Kč, a dále kapitalizovaný úrok ve výši 13.581,99 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.099,87 Kč, úrok ve výši 29 % ročně z částky 12.056,69 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12.056,69 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.2. Ve věci se konalo dne 27. 8. 2024 jednání, ze kterého se žalobkyně omluvila prostřednictvím svého právního zástupce podáním ze dne 26. 8. 2024. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti žalobkyně. Žalovaná se na jednání dostavila a uvedla, že s žalobou nesouhlasí, když ta je dle jejího názoru neplatná, protože právní předchůdce věděl, že refinancuje jinou půjčku, že má problémy se splácením a nijak nezkoumal její schopnost úvěr splácet. Poté soud provedl dokazování listinnými důkazy, ze kterých zjistil následující skutečnosti:- ze smlouvy o zápůjčce č. , tel. číslo, ze dne , datum, včetně zákaznické karty, že právní předchůdce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 26.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit v pravidelných týdenních splátkách ve výši 807 Kč společně s úrokem ve výši 4.650 Kč a poplatků v souhrnné výši 17.733 Kč. Zápůjčka byla sjednána za účelem refinancování dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce č. , tel. číslo, , na které činil dluh částku 7.228 Kč a žalované tak byla vyplacena částka 18.772 Kč. Právní předchůdce poté dle zákaznické karty uzavřel, že žalovaná má čistý příjem 8.100 Kč, čistý příjem její domácnosti je 19.100 Kč měsíčně, interní splátky činí 1.557 Kč a odhadované měsíční výdaje částku 3.000 Kč, dále měl disponovat výplatními páskami za měsíce únor a březen roku 2019 a výměrem důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky za rok 21019.- ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně přílohy a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně podacího lístku, že právní předchůdce postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna.- z výzvy k plnění ze dne 15. 2. 2024 včetně podacího lístku, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 38.085,62 Kč.- z tabulky umoření ze dne 2. 10. 2023, že žalovaná na dluhu ze smlouvy o zápůjčce č. , tel. číslo, uhradila ke dni 29. 7. 2022 částku 28.057 Kč.3. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem dne , datum, smlouvu o zápůjčce, na základě které právní předchůdce poskytl žalované částku 18.772 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a částku 7.228 Kč použil na refinancování smlouvy o zápůjčce č. , tel. číslo, . Žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit v pravidelných týdenních splátkách ve výši 807 Kč, a to zároveň s úroky a poplatky. Právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalované pouze na základě jí vyplněných údajů v zákaznické kartě, přičemž tyto nijak neověřoval. Žalovaná na dluhu ze smlouvy o zápůjčce uhradila částku 28.057 Kč. Právní předchůdce poté pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupil na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Žalovaná dále ničeho dalšího neuhradila, a to ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 15. 2. 2024.4. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.5. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.6. Závazek žalované přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku v celkové výši 26.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalované finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalované splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že věřitel splnil tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepř