13 C 165/2023-73 — Okresní soud v Prostějově

Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne [datum] domáhala proti žalovanému zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s tímto byla dne [datum] uzavřena pracovní smlouva, ve které se žalovaný zavázal pro žalobkyni vykonávat práci dělníka, obsluha strojů a zařízení. Dne [datum] došlo k ukončení pracovního poměru dle ustanovení § 55 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zák. práce“). Žalovanému pak v roce 2020 vznikl nárok na dovolenou ve výši 0,5 dne, reálně však čerpal dovolenou v rozsahu 6 dnů, a proto je dle § 222 odst. 4 zák. práce povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy za dovolenou, na kterou mu právo nevzniklo (5,5 dne, tedy 60,50 hodin). Na základě systémového výpočtu žalobkyně vznikl nárok na vrácení vyplacené náhrady mzdy ve výši 11.310 Kč, která odpovídá násobku 60,5 hodin přečerpané dovolené vynásobené průměrnou hodinovou odměnou ve výši 186,95 Kč. Žalobkyně dále za žalovaného uhradila zdravotní pojištění v souladu s ustanovením § 3 odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejném zdravotním pojištění za měsíc září a říjen 2020 ve výši 4.833 Kč, na které bylo započítáno vrácení sociálního a zdravotního pojištění ve výši 1.245 Kč; žalobkyně tak po žalovaném požaduje také náhradu této úhrady ve výši 3.588 Kč. Žalovaný však ani po předžalobní výzvě ze dne [datum] ničeho na svém dluhu vůči žalobkyni neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci se konalo dne [datum] jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil a žalobkyně se z něj omluvila podáním ze dne [datum]. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. Soud provedl dokazování listinnými důkazy (výplatní páska za měsíc říjen 2020, mzdový list pro rok 2020, pracovní smlouva ze dne [datum], okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] včetně doručenky, výzva k zaplacení dluhu ze dne [datum] a [datum] včetně doručenek, předžalobní upomínka právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] včetně doručenky) a po takto provedeném dokazování vzal soud za prokázané následující skutečnosti: Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena pracovní smlouva, kterou se žalovaný zavázal vykonávat pro žalobkyni práci a tato se zavázala mu platit sjednanou mzdu. Žalovaný však od srpna 2020 přestal chodit do práce a žalobkyně s ním proto okamžitě ukončila pracovní poměr ve smyslu § 55 odst. 1 zák. práce. Žalovaný za rok 2020 čerpal dovolenou v rozsahu 6 dnů, nárok na dovolenou mu však v roce 2020 vznikl pouze na dovolenou v rozsahu 0,5 dne. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s žalovaným ukončila ke dni [datum] pracovní poměr, vyzvala žalovaného k úhradě čerpání dovolené, na kterou mu nevzniklo právo, a to ve výši 11.310 Kč (násobek 60,5 hodin přečerpané dovolené vynásobený průměrnou hodinovou odměnou ve výši 186,95 Kč). Zároveň žalobkyně za žalovaného hradila zdravotní pojištění za měsíc září a říjen 2020, přičemž po započtení vrácení sociálního a zdravotního pojištění činí dluh žalovaného za zaplacené zdravotní pojištění částku 3.588 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní upomínkou ze dne [datum] k úhradě dlužných částek, žalovaný však ničeho neuhradil. Podle § 222 odst. 4 zák. práce zaměstnanec je povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu za dovolenou nebo její část, na niž ztratil právo, popřípadě na niž mu právo nevzniklo. Podle § 3 odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejném zdravotním pojištění pokud je vyměřovací základ zaměstnance nižší než minimální vyměřovací základ, je zaměstnanec povinen doplatit zdravotní pojišťovně prostřednictvím svého zaměstnavatele pojistné ve výši 13,5 % z rozdílu těchto základů. Má-li zaměstnanec více zaměstnavatelů, je povinen doplatit pojistné podle předchozí věty prostřednictvím toho zaměstnavatele, kterého si zvolí, a to vždy současně s odvodem pojistného v následujícím kalendářním měsíci. Pokud je vyměřovací základ nižší z důvodů překážek na straně organizace, je tento rozdíl povinen doplatit zaměstnavatel. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky byla uzavřena pracovní smlouva, přičemž pracovní poměr byl ke dni [datum] zrušen. Žalovaný přečerpal 5,5 dne (60,5 hodin) dovolené, na kterou mu nevznikl nárok, je proto povinen žalobkyni zaplatit tuto čerpanou dovolenou v souladu s § 222 odst. 4 zák. práce. Zároveň je žalovaný povinen v souladu s § 3 odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb. nahradit žalobkyni zaplacené zdravotní pojištění. Z obsahu spisu a provedených důkazů však nebylo prokázáno, že by žalovaný včas splnil svou platební povinnost a proto soud žalobě vyhověl a žalovanému uložil dluh zaplatit, a to (z důvodu prodlení žalovaného) vč. úroku z prodlení v zákonné výši od splatnosti dluhu podle § 1970 o. z. a nař. vl. č. 351/2013 Sb. (výrok I.) O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8.260 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14.898 Kč sestávající z částky 1.700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6.000 Kč ve výši 1.260 Kč (výrok II.) Uložené platební povinnosti je žalovaný povinen zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).