13 C 185/2024-70 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 29. 4. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 15.708,76 Kč s příslušenstvím (kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení, kapitalizovaným úrokem, zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem) s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne , datum, s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které poskytl právní předchůdce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy, a žalovaný se zavázal tyto společně se sjednaným příslušenstvím spočívajícím v úrocích a poplatcích splatit v pravidelných týdenních splátkách ve výši 394 Kč. Žalovaný zároveň přistoupil k Doplňkovému pojištění s pojistným ve výši 1.560 Kč. Žalovaný na dluhu z úvěru uhradil celkem částku 3.600 Kč, poté na dluhu ničeho neuhradil. Pohledávka byla následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalobkyně požadovala po žalovaném úhradu částky 15.708,76 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 8.772,39 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 6.936,37 Kč, dále úhradu kapitalizovaného úroku ve výši 1.084,50 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.483,14 Kč, smluvních úroků ve výši 18,24 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8.772,39 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 11,75% ročně z dlužné jistiny ve výši 8.772,39 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaný ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne , datum, na dluhu neuhradil ničeho dalšího.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal pasivní.3. Ve věci se konalo dne 16. 10. 2024 jednání, ke kterému se nedostavil jak žalovaný, tak žalobkyně, přičemž ta se prostřednictvím svého právního zástupce z jednání omluvila podáním ze dne 7. 10. 2024. Soud proto za splnění podmínek ve smyslu § § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, ze kterých zjistil následující skutečnosti:- Z výzvy k plnění ze dne 28. 3. 2024 včetně podacího lístku, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky.- Ze zařazení zákazníka do pojistného programu a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, že právní předchůdce poskytl žalovanému dne , datum, v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto společně s poplatkem ve výši 8.917 a smluvním úrokem ve výši 88 % ročně splatit v pravidelných týdenních splátkách ve výši 394 Kč. Žalovaný si také sjednal s právním předchůdcem přistoupení ke Skupinové pojistné smlouvě č. , hodnota, ze dne , datum, s pojistným ve výši 1.560 Kč- Z tabulky umoření, že žalovaný na úvěru čerpal částku 10.000 Kč, přičemž na splátkách uhradil pouze částku 3.600 Kč.- Ze zákaznické karty, že právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného pouze na základě jím vyplněných údajů, když žalovaný uvedl, že žije s rodiči, pracuje jako dělník na základě dohody o provedení práce a jeho čistý příjem činí 11.200 Kč měsíčně. Další čisté příjmy domácnosti jsou 15.000 Kč a jeho odhadované měsíční výdaje jsou 3.500 Kč. Údaje byly ověřeny pracovní smlouvou a potvrzením o příjmu.- Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy a z oznámení o postoupení pohledávky, že pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem postoupena na žalobkyni a žalovaný byl o tomto vyrozuměn.4. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi právním předchůdcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaný se zavázala tyto vrátit společně se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných týdenních splátkách ve výši 394 Kč. Zároveň si žalovaný sjednal pojištění s výší pojistného 1.560 Kč. Žalovaný se však dostal s úhradou splátek do prodlení, na dluhu uhradil pouze částku 3.600 Kč. Před poskytnutím úvěru zkoumal právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného na základě jím vyplněných údajů v zákaznické kartě, ověřenými pracovní smlouvou a potvrzením o příjmu. Pohledávka byla následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. Závazek žalovaného přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce poskytl žalovanému částku v celkové výši 10.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že právní předchůdce a žalovaný jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalovanému finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce splnil tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila dostatečné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru prokázala, když předložila pouze zákaznickou kartu, ze které je zřejmé, že věřitel si vystačil s údaji, které žalovaný o své osobě poskytl. Žalobkyně však soudu nepředložila žádné důkazy prokazující tvrzené příjmy či výdaje žalovaného, a to např. výpisy z bankovních