13 C 209/2024-73 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 30. 4. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 23.818,16 Kč s příslušenstvím (kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení, kapitalizovaným úrokem, zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem) s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce“) dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč bezhotovostně na bankovní účet uvedený ve smlouvě, a žalovaný se zavázal tyto vrátit společně se sjednaným příslušenstvím. Žalovaný však ničeho neuhradil, právní předchůdce ho proto vyzval k úhradě dlužné částky. Úvěr byl poté ke dni 5. 2. 2023 zesplatněn. Pohledávka byla následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 postoupena na žalobkyni, s účinností ke dni 27. 9. 2023. Žalobkyně po žalovaném požadovala úhradu jistiny ve výši 20.000 Kč, poplatku ve výši 600 Kč, kapitalizovaného úroku z jistiny ve výši 3.218,16 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3.900 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.008,50 Kč, smluvní úrok ve výši 18,47 % ročně z částky 20.000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20.600 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky ze dne 15. 2. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal pasivní.3. Ve věci se konalo dne 22. 10. 2024 jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil. Soud proto za splnění podmínek ve smyslu § § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti žalovaného. Za žalobkyni se dostavil právní zástupce a uvedl, že na žalobě trvá v celém jejím rozsahu. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, ze kterých zjistil následující skutečnosti:- Z výzvy k plnění ze dne 12. 12. 2022 a 15. 2. 2024 včetně podacího lístku, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky.- Z osobních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , že se právní předchůdce zavázal žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč na jeho bankovní účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal tyto společně se smluvním úrokem ve výši 5.706,08 Kč vrátit za podmínek uvedených ve smlouvě.- Z fotografie žalovaného a jeho občanského průkazu, že právní předchůdce disponoval při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru číslem občanského průkazu žalovaného.- Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne , datum, , že vlastníkem a jediným disponentem bankovního účtu č. , č. účtu, byl v, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, žalovaný a že dne 1. 10. 2022 byla připsána platba ve výši 20.000 Kč od právního předchůdce.- Z přehledu plateb ze dne 2. 10. 2023, že dne 1. 10. 2022 byla žalovanému poskytnuta částka 20.000 Kč a žalovaný ničeho neuhradil zpět.- Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně podacího lístku, že pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem postoupena na žalobkyni a žalovaný byl o tomto vyrozuměn.4. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi právním předchůdcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet č. , č. účtu, , jehož byl žalovaný jediným vlastníkem a disponentem a žalovaný se zavázal tyto vrátit společně se sjednanými úroky ve výši 5.706,08 Kč za podmínek uvedených ve smlouvě týkající se minimální splátky. Žalovaný se však dostal s úhradou splátek do prodlení, na dluhu ničeho neuhradil. Před poskytnutím úvěru právní předchůdce nezkoumal úvěruschopnost žalovaného. Pohledávka byla následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. Závazek žalovaného přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce poskytl žalovanému částku v celkové výši 20.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že právní předchůdce a žalovaný jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalovanému finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce splnil tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila dostatečné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru prokázala, když předložila pouze fotografii žalovaného s jeho občanským průkazem. Tento důkaz neprokazuje dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a to i přesto, že žalobkyně tvrdila, že tuto právní předchůdce zkoumal prostřednictvím interních i externích databází a registrů, ke kterým pravděpodobně údaje z poskytnutého občanského průkazu potřeboval. Žalobkyně však soudu nepředložila ani výsledky těchto zkoumání. Dále žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost byla zkoumaná na základě poskytnutých výpisů z účtu, tyto však soudu také nepředložila, a to ani přes poskytnuté poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. právnímu zástupci žalobkyně při jednání dne 22. 1