13 C 225/2023-133 — Okresní soud v Prostějově

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 78.553,89 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný s žalobkyní uzavřel Smlouvu k službě [anonymizováno] účet, v rámci které byly mezi žalobkyní a žalovaným upraveny podmínky čerpání prostředků prostřednictvím služby [anonymizováno] účet. Žalobkyně následně s žalovaným uzavřela Smlouvu o splátkovém limitu, ve které si strany ujednaly možnost rozložení jakékoliv platby ve výši nad 1.500 Kč v rozmezí od 3 až do 12 měsíců. Žalovaný využil služeb [anonymizováno] účtu v celkové výši 77.416,15 Kč. Žalobkyně mu poté vystavila měsíční přehled jednotlivých objednávek a transakcí [anonymizováno] kartou. Poplatek za prodloužení splatnosti činil celkem 2.558 Kč. Žalovaný uhradil jednotlivá vyúčtování pouze částečně, a to v celkové výši 12.681,91 Kč. Poté žalovaný ani po předžalobní výzvě ze dne [datum] ničeho dalšího neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci se konalo dne [datum] jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil a žalobkyně se z něj prostřednictvím svého právního zástupce podáním ze dne [datum] omluvila. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. Následně soud provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin a z tohoto dokazování soud zjistil následující skutečnosti: -) Z vyúčtování, že žalobkyně zasílala žalovanému pravidelně od měsíce listopad 2021 do měsíce červen 2022 vyúčtování s upozorněním na jejich splatnost. -) Z výzvy k úhradě dluhu ze dne [datum], včetně potvrzení o podání zásilky, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 67.292,24 Kč. -) Z objednávek, že žalovaný čerpal peněžní prostředky dne [datum] ve výši 3.524,99 Kč, dne [datum] ve výši 2.882,65 Kč, dne [datum] ve výši 9.990 Kč, dne [datum] ve výši 19.990 Kč, dne [datum] ve výši 3.308,99 Kč, dne [datum] ve výši 3.658,10 Kč, dne [datum] ve výši 3.420,49 Kč, dne [datum] ve výši 8.489 Kč, dne [datum] ve výši 3.513,49 Kč a dne [datum] ve výši 1.554 Kč. -) Ze smlouvy o splátkovém limitu ze dne [datum], že žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr s limitem 52.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4.596,43 Kč -) Ze smlouvy ke službě [anonymizováno] účet ze dne [datum] a [datum] včetně všeobecných obchodních podmínek, že se žalobkyně zavázala žalovanému zřídit službu [anonymizováno] účet, přičemž limitní rámec stanovila na částku 17.000 Kč, resp. 10.000 Kč. -) Z výpisu z interní databáze žalobkyně a z fotografie občanského průkazu žalovaného, že tato zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě údajů poskytnutých žalovaným o jeho příjmech a výdajích. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] a [datum] uzavřena Smlouva ke službě [anonymizováno] účet, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky na úhradu služeb u smluvních partnerů žalobkyně v limitním rámci 17.000 Kč, resp. 10.000 Kč a žalovaný se zavázal načerpané peněžní prostředky žalobkyni řádně splácet v souladu se Smlouvou a všeobecnými obchodními podmínkami. Žalobkyně před uzavřením zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě jím poskytnutých údajů a informací týkajících se pravidelného měsíčního příjmu a pravidelných měsíčních výdajů. V daném případě žalovaný vyčerpal z úvěrového rámce celkem částku 77.416,15 Kč. Tuto částku žalobkyně žalovanému vyúčtovala v pravidelných vyúčtováních, přičemž žalovaný následně uhradil pouze částku 12.681,91 Kč. Žalovaný dále ničeho neuhradil, a to ani po předžalobní výzvě zaslané prostřednictvím právního zástupce žalobkyně dne [datum]. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně. Závazek žalovaného přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 77.416,15 Kč. Poté, co soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalovanému finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že splnila tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru prokázala, když pouze údaje o příjmech a výdajích žalovaného uvedené v žádosti o spotřebitelský úvěr (a tyto již nijak neověřované) a lustraci žalovaného v evidenci [příjmení] nelze považovat za dostatečný doklad svědčící o splnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr. Soud byl připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst. 3 o.s.ř., nicméně žalobkyně se o tuto možnost připravila svou neúčastí na jednání. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož žalobkyně poskytla žalovanému peněžité prostředky ve výši 77.416,15 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, p