13 C 30/2024-60 — Okresní soud v Prostějově

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne 31. 8. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 14.575,99 Kč s příslušenstvím (smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení) s odůvodněním, že žalovaný dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . smlouvu nazvanou Smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč. Žalovaný své závazky nehradil řádně a včas. Pohledávka byla dne 28. 4. 2023 postoupena na žalobkyni. Do doby postoupení byla žalovaným na dluhu uhrazena částka 10.516 Kč.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena spolu s výzvou k vyjádření s postupem dle ust. § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) dne 8. 3. 2024 (pátek - pracovní den), nevyjádřil. Předvolání k ústnímu jednání, které mu bylo doručováno obdobným způsobem, mu bylo doručeno dne 18. 4. 2024 (čtvrtek - pracovní den, § 49 odst. 4 o.s.ř. za použití § 57 odst. 2 o.s.ř.). Za těchto okolností lze konstatovat, že žalovaný byl řádně předvolán k ústnímu jednání, avšak bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně, resp. její právní zástupce se jednání osobně zúčastnil. Soud tudíž v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal bez přítomnosti žalovaného. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti:- Ze smlouvy o úvěru ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , že předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši 10.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaný se zavázal uhradit tuto částku včetně poplatku ve výši úroků a poplatků v měsíčních splátkách po 1.328 Kč.- Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 5. 2023, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni a žalovaný byl o postoupení vyrozuměn.- Z upomínky právního zástupce žalobkyně včetně dokladu o odeslání, adresované žalovanému dne 31. 7. 2023, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky.- Z přehledu plateb, že žalovaný do doby postoupení pohledávky uhradil na dluhu částku 10.516 Kč.Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, . - a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč v hotovosti. Před poskytnutím úvěru nebyla zkoumána úvěruschopnost žalovaného žádným způsobem. Žalovaný úvěr řádně a včas neuhradil, uhradil pouze částku 10.516 Kč. Pohledávka byla ke dni 28. 4. 2024 postoupena na žalobkyni.Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Závazek žalovaného přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku v celkové výši 10.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalovanému finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že věřitel splnil tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru prokázala, a to i přes zákonné poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžité prostředky ve výši 10.000 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). S ohledem na skutečnost, že žalovanému byly žalobkyní poskytnuty prostředky ve výši 10.000 Kč, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovaného nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný již žalobkyni uhradil částku 10.516 Kč, tedy částku vyšší než mu poskytnutých 10.000 Kč, dospěl soud k závěru, že povinnost vydat bezdůvodné obohacení žalovaného nestíhá. Soud z tohoto důvodu žalobu zamítl. (výrok I.)O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když přihlédl k tomu, že žalovaný byl procesně zcela úspěšný a náležela by mu tak náhrada nákladů řízení proti žalobkyni. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno v odstavci II. výroku.