13 C 355/2023-83 — Okresní soud v Prostějově

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Olomouci dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení předmětné částky s příslušenstvím a nákladů tohoto řízení s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit společně s úroky a poplatky v pravidelných týdenních splátkách ve výši 431 Kč. Dále uzavřel stejný právní předchůdce žalobkyně s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit společně s úroky a poplatky v pravidelných týdenních splátkách ve výši 797 Kč. Žalovaný však ani na jedné ze smluv nehradil řádně a včas, na první zmíněné smlouvě uhradil částku 3.250 Kč, na druhé zmíněné smlouvě částku 8.150 Kč. Pohledávky byly následně postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum], na žalobkyni. Žalovaný ani po předžalobní upomínce ze dne [datum] ničeho dalšího na dluzích neuhradil. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena dne [datum], vyjádřil dne [datum] a navrhl zaplacení částky 15.622,45 Kč bez příslušenství a zákonný úrok od doby neplacení dluhu. Zároveň uvedl, že se trvale zdržuje na adrese [adresa]. Z tohoto důvodu poté Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] vyslovil svou místní nepříslušnost a spis postoupil na zdejší soud, když adresa [adresa]. Ve věci se konalo dne [datum] jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. Po provedeném dokazování má soud zjistil následující skutečnosti: - Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] a ze zákaznické karty k této smlouvě, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které mu poskytl v hotovosti finanční prostředky ve výši 20.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto společně s úroky a poplatky vrátit. v pravidelných týdenních splátkách ve výši 797 Kč. Právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost pouze na základě žalovaným poskytnutých údajích o jeho příjmech a výdajích - Z tabulky umoření ke smlouvě o spotřebitelském úvěru [číslo] že žalovaný na dluhu z této smlouvy uhradil částku 8.150 Kč. - Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] a ze zákaznické karty k této smlouvě, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které mu poskytl v hotovosti finanční prostředky ve výši 10.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto společně s úroky a poplatky vrátit. v pravidelných týdenních splátkách ve výši 431 Kč. Právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost pouze na základě žalovaným poskytnutých údajích o jeho příjmech a výdajích - Z tabulky umoření ke smlouvě o spotřebitelském úvěru [číslo] že žalovaný na dluhu z této smlouvy uhradil částku 3.250 Kč. - Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně přílohy, že pohledávky vyplývající ze smluv o spotřebitelském úvěru byly s účinností ke dni [datum] postoupeny na žalobkyni a z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně podacího lístku, že žalovaný byl o tomto postoupení vyrozuměn. - Z výzvy právního zástupce žalobkyně ze dne [datum], včetně podacího lístku, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že žalovaný dne [datum] uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě kterých byly žalovanému poskytnuty hotovostně částky 20.000 Kč a 10.000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit pravidelnými týdenními splátkami ve výši 797 Kč, resp. 431 Kč. Před poskytnutím úvěrů byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného pouze na základě žalovaným vyplněných údajů v zákaznické kartě. Žalovaný dluhy nehradil řádně a včas, na smlouvě [číslo] uhradil částku 8.150 Kč a na smlouvě [číslo] částku 3.250 Kč. Pohledávky byly postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum], o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalovaný neuhradil dlužnou částku ani po předžalobní výzvě ze dne [datum]. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně. Závazek žalovaného přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku v celkové výši 25.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalovanému finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že věřitel splnil tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žá