13 C 97/2024-70 — Okresní soud v Prostějově

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 26. 1. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) a nákladů tohoto řízení z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, , Anonymizováno, , IČO , IČO, . Účelem úvěru bylo financování nákupu spotřebního zboží v hodnotě 33.999 Kč, přičemž tato částka jako výše kupní ceny za zboží poskytnuté žalovanému byla poukázána na bankovní účet zprostředkovatele úvěru. Žalovaný se zavázal tuto částku věřiteli vrátit společně s příslušenstvím úvěru, spočívajícím v úrocích ve výši 37,46 % ročně. Žalovaný však dluh nehradil řádně a včas. Dluh byl proto zesplatněn ke dni 31. 7. 2023 a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaný ani po předžalobní výzvě právního zástupce žalobkyně ze dne 11. 1. 2024 na dluhu ničeho neuhradil.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.Ve věci se konalo dne 25. 6. 2024 jednání, ke kterému se nedostavila žalobkyně ani její právní zástupce, přičemž tito se z jednání řádně omluvili dne 27. 5. 2024. Žalovaný se nedostavil bez omluvy. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti:- Z oznámení o schválení úvěru, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a smlouvy o klasickém úvěru ze dne , datum, , že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, , Anonymizováno, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce uhradil částku 33.999 Kč na účet zprostředkovatele úvěru a žalovaný se zavázal tuto částku s příslušenstvím právnímu předchůdci žalobkyně uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 2.034 Kč.- Ze smlouvy o postoupení pohledávek, potvrzení o provedení transakce a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 28. 8. 2023 včetně poštovního podacího archu, že pohledávka byla ke dni 21. 8. 2023 postoupena na žalobkyni a žalovaný byl o tomto vyrozuměn.- Z výpočtu úroků, že žalovaný ke dni 29. 6. 2023 dlužil právnímu předchůdci částku 37.875,90 Kč, z toho úroky ve výši 3.092,17 Kč, poplatky ve výši 600 Kč a pokutu ve výši 184,73 Kč.- Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, že žalobkyně zaslala žalovanému dne 2. 10. 2023 obyčejný dopis a dne 16. 10. 2023 byl u žalovaného pověřený terénní pracovník.- Z výzvy k zaplacení ze dne 2. 10. 2023 a výzvy před podáním žaloby ze dne 11. 1. 2024 včetně poštovního podacího archu, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky.- Z odstoupení od úvěrové smlouvy, že právní předchůdce odstoupil od úvěrové smlouvy ke dni 31. 7. 2023 z důvodu nehrazení závazku žalovaným.Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že žalovaný dne , datum, uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, SA smlouvu o úvěru, na základě které byla na účet zprostředkovatele úvěru poskytnuta částka 33.999 Kč jako kupní cena zboží, které převzal žalovaný, a tuto částku se žalovaný zavázal v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2.034 Kč splatit včetně příslušenství. Před poskytnutím úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného pouze na základě žalovaným vyplněných údajů, přičemž tyto nebyly nijak ověřovány. Žalovaný dluh nehradil řádně a včas. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Žalovaný neuhradil dlužnou částku ani po předžalobní výzvě ze dne 11. 1. 2024.Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a výše citovanou právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně. Závazek žalovaného přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku v celkové výši 33.999 Kč na nákup zboží. Poté, co soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalovanému finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že věřitel splnil tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru, když pouze údaje týkající se příjmů a výdajů poskytnuté dlužníkem (a již nijak neověřované) nelze považovat za dostatečný doklad svědčící o splnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by prokázala zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a to např. výplatní pásky, výpisy z účtu, nájemní smlouvu či jiné doklady o výdajích žalovaného apod. Ve smlouvě o úvěru také žalovaný uvedl, že jeho další finanční závazky na úvěry činí 2.000 Kč, přičemž ani tato skutečnost nebyla věřitelem nijak přezkoumána. Soud byl připraven poskytnout žalobkyni poučení ve