14 C 181/2024-52 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 26. 4. 2024 domáhal zaplacení částky 11.897,85 Kč s příslušenstvím (zákonnýmúrokem z prodlení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení a kapitalizovaným úrokem) a nákladů spojených s uplatněním pohledávky s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne , datums právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen právní předchůdce) smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen Smlouva), na základě které mu právní předchůdce poskytl v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky společně s příslušenstvím (kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek) ve výši 12.888 Kč vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.992 Kč. Splatnost poslední splátky připadala na den 27. 7. 2023. Žalovaný na úvěru uhradil celkem částku 7.889 Kč. Úvěr nebyl právním předchůdcem zesplatněn, jeho splatnost proto nastala ke dni 27. 7. 2023. Pohledávka byla následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobce. Žalovaný na dluhu ničeho dalšího neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 9. 4. 2024. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu ve výši 10.855,7 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky kapitalizovanou ke dni podání návrhu ve výši 1.042,15 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9.371,72 Kč poté představuje nesplacený úrok ve výši 481,01 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5.250 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1.483,72 Kč, nesplacený inkasní poplatek ve výši 1.928,57 Kč a smluvní úrok ve výši 228,45 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal pasivní.3. Ve věci se konalo dne 10. 10. 2024 jednání, ke kterému se nedostavil žalobce ani jeho právní zástupce, přičemž tito se z jednání řádně omluvili dne , datum, . Žalovaný se nedostavil bez omluvy. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, ze kterých zjistil následující skutečnosti:- z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, že dne 15. 2. 2024 proběhl odchozí telefonický hovor (spojený) s žalovaným, za který si žalobce účtuje částku 72 Kč.- žádosti o úvěr, že žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjmy činí částku 23.219 Kč a jeho měsíční výdaje částku 8.406 Kč. Žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, je zaměstnaný u zaměstnavatele , právnická osoba, a je ženatý. K žádosti žalovaný předložil výplatní pásky, pracovní smlouvu, občanský průkaz a soudní rozhodnutí.- ze Smlouvy a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, že právní předchůdce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému v hotovosti částku 15.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku společně s příslušenstvím v souhrnné výši 12.888 Kč vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.992 Kč.- z předžalobní výzvy ze dne 9. 4. 2024 včetně poštovního podacího archu, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky.- ze smlouvy o postoupení pohledávek, včetně přílohy, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , včetně poštovního podacího archu, potvrzení o provedení transakce, oznámení o změně v osobě věřitele ze dne 5. 2. 2024 a z výpisu v úvěrového účtu, že pohledávka, která sestávala z jistiny ve výši 10.855,70 Kč, smluvní pokuty ve výši 5.431,05 Kč a příslušenství ve výši 13.088,85 Kč, byla ke dni 6. 12. 2023 postoupena na žalobce a žalovaný byl o tomto vyrozuměn.4. Pokud soud neprovedl další důkazy navržené žalobkyní, jednalo se o listinné důkazy, které neměly pro rozhodnutí ve věci žádný právní význam. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že žalovaný dne , datum, uzavřel s právním předchůdcem smlouvu o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč a tuto částku se žalovaný zavázal v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.992 Kč splatit včetně příslušenství.Před poskytnutím úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného pouze na základě žalovaným vyplněných údajů, přičemž tyto nebyly nijak ověřovány. Žalovaný dluh nehradil řádně a včas, uhradil pouze částku 7.889 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalovaný neuhradil dlužnou částku ani po předžalobní výzvě ze dne 9. 4. 2024.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. Soud zjištěný skutkový stav posoudil podle citované právní úpravy a dospěl k tomuto právnímu závěru.8. Závazek žalovaného přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdceposkytl žalovanému částku v celkové výši 15.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že právní předchůdce a žalovaný jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalovanému finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobce tvrdil, že věřitel splnil tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobce totiž v řízení soudu nepředložil žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru prokázal, když pouze údaje týkající se příjmů a výdajů poskytnuté dlužníkem (