14 C 46/2024-89 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne 14. 2. 2024 domáhal proti žalované uhrazení částky 189.000 Kč a náhrady nákladů řízení. Žalobce tvrdil, že uplatňuje nárok na náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup dle § 5 písm. b) a § 13 zák. č. 82/1998 a to v důsledku průtahů a nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu v Prostějově pod sp.zn. , spisová značka, . Žalobce tvrdil, že řádně a včas uplatnil svůj nárok u , právnická osoba, dne 18. 5. 2023 a to konstatovalo nesprávný úřední postup soudu podle § 13 zák., ale přiměřené zadostiučinění v penězích nepřiznalo, proto že konstatování o porušení jeho práva je dostatečné. Žalobce s tímto stanoviskem žalovaného nesouhlasil. Žalobce v žalobě popsal vývoj řízení vedeného u nadepsaného soudu pod sp.zn. , spisová značka, a zdůraznil, že se jedná o řízení vedené proti jeho otci jako povinnému, k zaplacení dluhu na běžném výživném. Mimo ostatní soud I. stupně v této exekuční věci usnesením ze dne , datum, , s účinností od , datum, řízení co do běžného výživného zastavil, jelikož žalobce jako vyživovaný a oprávněný ukončil studium a dále pokračuje pouze výkon rozhodnutí, pokud se týká dluhu na výživném, který dosud nebyl uhrazen. V předmětné exekuční věci Okresní soud v , adresa, dne , datum, pod č.j. , spisová značka, soud I. stupně rozhodl o návrhu povinného tak, že zastavil výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného pro dlužné i běžné výživné. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal dne 9.5.2013 odvolání, které bylo doručeno soudu I. stupně dne 10. 5. 2013. Ve dnech 12. 9. 2013 a 30.5.2014 k výzvě soudu sdělil, že dluh na výživném stále trvá a že stále studuje. Od té doby byl soud nečinný, a to až do 12. 5. 2022, kdy byl Okresním soudem v , adresa, informován, že soud o jeho odvolání ještě nerozhodl. Žalobce dopisem ze dne 27. 1. 2023 k výzvě soudu sdělil, že na odvolání stále trvá, když nebylo ničeho uhrazeno na dlužném výživném. Dne 20. 4. 2023 proběhlo ve věci jednání, kde soud I. stupně odvolání vyhověl a usnesením č.j. , spisová značka, napadané usnesení zrušil. Rozhodl o zastavení výkonu rozhodnutí pro běžné výživné a konstatoval, že výkon rozhodnutí pokračuje pro dlužné výživné ve výši 195.300 Kč. Žalobce na základě popsaných událostí konstatoval, že soud zůstal zcela nečinný za období od 30. 5. 2014 - 12. 5. 2022, nečinnost soudu tak trvala téměř 8 let. Doba, po kterou soudu trvalo vyřízení podaného odvolání, trvala od 10. 5. 2013 do 20. 4. 2023, téměř 10 let. Soud nečinil žádné úkony vykonávacího řízení, neprobíhaly srážky ze mzdy v době od 17. 4. 2013 do 20. 4. 2023. Žalobce hodnotil závažnost újmy vzniklé těmito průtahy soudu I. stupně jako vysokou, když výživné bylo jeho jediným zdrojem příjmů a výživy jako studující osoby. Řízení podle jeho názoru nebylo složité a usnesení o zastavení řízení, na základě ničím nepodloženého návrhu povinného, bylo vydáno nezákonně. Žalobce se proti průtahům nijak nebránil, měl za to, že jeho otec – povinný, neměl žádný příjem, ze kterého by výživné platil. Své právo realizoval odvoláním a poté se soustředil na studium a vlastní výdělečnou činnost. Řízení v této věci mělo pro žalobce zásadní význam, jelikož šlo o výkon rozhodnutí na placení běžného výživného, které jeho otec – povinný, dobrovolně neplatil. Žalobce tvrdil, že od 1. 1. 2014 nastoupil na dlouholetou brigádu, která mu pomáhala finanční situaci během studia zvládat, a kromě toho celá finanční zátěž v uvedenou dobu byla převedena pouze na jeho matku. Brigádnicky si přivydělával až do vykonání státní závěrečné zkoušky v červnu roku 2018. S ohledem na popsanou situaci majetkovou požaduje za první dva roky prodlení přiměřené zadostiučinění ve výši 15.000Kč a za každý další rok prodlení, tj. 8 let, požaduje přiměřené zadostiučinění ve výši 15.000Kč, tj. celkem 135.000Kč. S ohledem na popsaný skutkový stav pak žalobce požadoval aplikaci zvýšení základní částky odškodnění a to o 20% za to, že věc byla banální, když bez podložených důvodů soud tomuto neopodstatněnému návrhu zcela překvapivě vyhověl a o dalších 20% za to, že věc měla pro žalobce veliký význam, neboť byl připraven o výživné a dosud mu tímto způsobem vznikla škoda ve výši 195.300Kč. Z těchto důvodů požaduje za průtahy soudu ve věci celkem částku 189.000Kč. Žalovaná tuto částku neuhradila ani po výzvách.2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 23. 5. 2024, v němž navrhla, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Žalovaná učinila nesporným, že žalobce u ní uplatnil dne 18. 5. 2023 nárok na poskytnutí peněžního zadostiučinění ve výši 189.000 Kč, jako náhradu nemateriální újmy a náhradu majetkové škody ve výši 195.300 Kč (tj. dlužné výživné). K projednání žádosti žalobce došlo 15.11.2023, kdy žalovaná konstatovala, že v předmětné řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zák. a poskytla žalobci zadostiučinění formou konstatování nesprávného úředního postupu. Žalovaná shodně jako žalobce popsala průběh řízení vedeného u soudu I. stupně pod sp.zn. , spisová značka, a potvrdila údaje uvedené žalobcem v žalobě. Žalovaný po přezkoumání obsahu exekučního spisu dospěla k závěru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zák., čímž bylo porušeno právo žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V činnosti soudu žalovaná shledala prodlevu od přípisu soudu ze dne 19. 4. 2014 do dotazu soudu na oprávněného dne 12. 5. 2022, což je podle jejího názoru nepřiměřená délka. Pokud se týká požadavku žalobce v tomto řízení čili ohledně tvrzené nemajetkové újmy, žalovaná citovala ust. § 31a odst. 3 zák. a poukázala na to, že Evropský soud pro lidská práva (dále jen ESLP) připouští, že v určitých případech délka řízení způsobuje nepatrnou, či dokonce nulovou morální újmu, respektive v určitých případech přizná náhradu pouze ve formě konstatování porušení práva bez přiznání peněžního zadostiučinění a poukázala na rozsudek Klein proti Německu, ze dne 27.7.2000, či rozsudek Klepetář proti ČR, ze dne 21. 2. 2006. Žalovaná nerozporovala, že žalobce v žádosti vymezil posuzované období od 10. 5.2013, kdy bylo soudu doručeno jeho odvolání proti usnesení o zastavení výkonu rozhodnutí, do 20. 4. 2023, kdy proběhlo ústní jednání ve věci a bylo vyhlášeno usnesení. Žalovaná považovala za stěžejní posouzení významu předmětného řízení pro osobu žalobce. Nejvyšší soud ČR uvedl v tomto směru, že význam řízení pro poškozeného, je pro stanovení formy a výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě kritériem nejdůležitějším (blíže rozh. sp.zn. 30Cdo 1313/2010, stejně se tak vyslovil Ústavní soud ČR, ve věci sp.zn. III ÚS 1320/10). Žalovaná rovněž přihlédla k tomu, že odpovědnost za dodržení práva účastníka řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě leží především na státu a nelze ji přenášet na účastníka řízení. V projednávané věci tak nemůže být žalobci přičítána k tíži okolnost, že se v průběhu řízení nedomáhal nápravy nepřiměřené délky řízení, ale okolnost, že po dobu cca 8 let byl v řízení absolutně nečinným a o průběh řízení neprojevil žádný zájem. Žalovaná vzala na vědomí, že žalobce je právním laikem a soustředil se na studium a vlastní výdělečnou činnost, aby se finančně zabezpečil po dobu studia, ale o to méně je pro ni pochopitelné, že se žalobce nedotazoval soudu na stav řízení, které se týkalo výživného, aby si zajistil prostředky pro studium ze zdrojů, které stanoví zákon, tedy ve formě výživného od svého otce. Žalovaná poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 30Cdo 3694/2014, kdy dle tohoto rozhodnutí je nutno zohlednit nezájem účastníka o průběh řízení trvající řadu let, podle okolností při posuzování formy, či výše odškodnění za nepřiměřenou délku řízení. Právě s přihlédnutím k této okolnosti pak žalovaná konstatovala, že se v tomto případě jeví jako dostačující konstatování porušení práva ve smyslu § 31a odst. 2 zákona, a proto mu nebylo poskytnuto přiměřené zadostiučinění.3. Soud na jednáních ve věci provedl dokazování listinami předloženými účastníky řízení, včetně účastnického výslechu žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , z nichž zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci.4. Z listiny ze dne 18. 5. 2023, že žalobce prostřednictvím své zástupkyně uplatnil u žalované nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy podle zákona, za nesprávný úřední postup – průtahy v řízení, ve kterém je shodně se žalobou popsán skutkový stav, stanovena nečinnost soudu a doba vyřízení jeho odvolání s tím, že po tu dobu soud nečinil žádné úkony vykonávacího řízení, neprobíhaly srážky ze mzdy za dobu od 17. 4. 2013 do 20. 4. 2023. Žalobce požadoval z titulu nemajetkové újmy shodnou částku, jako v tomto řízení, kterou vyčíslil rovněž shodným způsobem.5. Ze stanoviska žalované ze dne 15. 11. 2023, adresované zástupci žalobce, že žalovaná potvrdila, že žalobce u ní dne 18. 5. 2023 uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výš