6 C 131/2023-75 — Okresní soud v Prostějově

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne , datum, se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 8,5 % a zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, . Návrh byl odůvodněn tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, s žalobkyní smlouvu o zápůjčce. Žalobce před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , které byly žalovanému zaslány na účet. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši , částka, . Jistina a poplatek byly splatné dne , datum, , žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas, když ke dni podání návrhu žalovaný uhradil pouze částku , částka, (touto částkou byla umořena smluvní pokuta a ponížené náklady spojené s uplatněním pohledávky). V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit též úroky z prodlení v zákonné výši a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši , částka, (čl. 2.3 smlouvy). Náklady spojené s uplatněním pohledávky byly poníženy částečnou úhradou žalovaného na výši , částka, . Celková výše dluhu žalovaného ke dni podání návrhu činí , částka, (jistina + poplatek ve výši , částka, a náklady ve výši , částka, ). Dále vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty dle čl. 2.3 smlouvy ve výši 0,10 % denně z dlužné částky , částka, od , datum, do , datum, , tedy v částce , částka, . Tato částka byla umořena částečnou úhradou žalovaného.Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil.Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o. s. ř. Soud pak podle § 49 odst. 4, příp. § 50 o. s. ř., považoval zásilku za doručenou. Protože se však žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, soud věc projednal a rozhodl i v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.Ze smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce a na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnut zápůjčku v částce , částka, , a to převodem na účet žalovaného. Žalovaný se pak zavázal zápůjčku žalobkyni vrátit s poplatkem ve výši , částka, do , datum, . Dále bylo mezi stranami mj. dohodnuto, že okamžikem prodlení klienta se zaplacením zápůjčky nebo jakékoliv její části, přirůstají veškeré doposud vyúčtované poplatky k jistině zápůjčky a stávají se součástí jistiny. V případě prodlení klienta s plněním jeho závazků podle smlouvy se klient zavazuje uhradit věřiteli smluvní pokutu, a to ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a dále zákonný úrok z prodlení. Klient je současně povinen v případě prodlení nahradit účelně vynaložené náklady, které vznikly věřiteli v souvislosti s prodlením, a to podle rozpisu sazeb specifikovaných ve smlouvě. Poskytnutí zápůjčky žalovanému na účet uvedený ve smlouvě bylo doloženo potvrzením o platbě banky ze dne , datum, . , adresa, .000 Kč byla převedena dne , datum, .S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, . V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.Již na tomto místě je pak potřeba poukázat i na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. (dále také jen „zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne , datum, . V něm žalobkyně doplnila, že příjmy žalovaného zjišťovala dotazem na žalovaného, kdy uvedl, že je zaměstnancem na plný úvazek s měsíčním příjmem , částka, a je zaměstnán na základě smlouvy na dobu neurčitou. Ověření příjmů žalovaného bylo provedeno na základě výplatních pásek. Výdaje žalovaný uvedl ve výši , částka, měsíčně, dále že je svobodný, má 1 nezletilé dítě a bydlí „ve vlastním“. Žalobkyně dále nahlédla do centrální evidence exekucí, kde žalovaný neměl žádný záznam.K uvedeným tvrzením žalobkyně doložila výplatní pásky žalovaného za srpen a září 2021, z nichž byly zjištěny příjmy žalovaného ve výši 60.000 a , částka, čistého. Dále výpis z exekučního rejstříku, kdy při kontrole dne , datum, nebyly evidovány žádné záznamy o exekucích žalovaného.Na základě těchto zjištění soud dospěl k závěru, že proces posouzení schopnosti žalovaného zápůjčku splácet nebyl zčásti prokázán a ani nebyl dostatečný. Žalobkyně předně nedoložila žádné důkazy, z nichž by vyplývalo, že žalobkyně od žalovaného skutečně požadovala nezbytné a dostatečné informace nutné ke zjištění jeho poměrů, což se týká především pravidelných výdajů žalovaného včetně nákladů na bydlení, plnění vyživovací povinnosti, případných dalších dluhů apod. Skutečnosti v tomto směru uvedené v žalobě a doplňujícím podání tak zůstaly pouze v rovině tvrzení. Dále nelze přehlédnout, že obsahem spisu nejsou ani žádné důkazy o ověřování žalovaným údajně sdělených informací, opět především na výdajové stránce jeho rozpočtu (která vždy významně ovlivňuje celkovou platební bilanci domácnosti). Žalobkyně totiž doložila prakticky jen doklady o příjmech žalovaného a výpis z exekučního rejstříku a je tedy zřejmé, že se spokojila jen s ničím nepodloženými údaji sdělenými žalovaným. Na jejich základě pak jednoduchým výpočtem rozdílu mezi doloženými příjmy a žalovaným deklarovanými výdaji dospěla k závěru o schopnosti žalovaného zápůjčku splácet. Nakonec je třeba žalobkyni vytknout, že bez ohledu na výše uvedené, byl její postup nedůsledný a nedostatečný, neboť se ani podle jejích tvrzení důkladněji nezabývala případnými dalšímu dluhy žalovaného (skutečnost, že vůči dlužníkovi neprobíhají žádné exekuce ještě neznamená, že nemá nějaké dluhy) a ani nepřihlédla k běžně dostupným informacím o insolvenčním řízení žalovaného.Z insolvenčního rejstříku k tomu soud zjistil, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce probíhalo v období od července 2017 do června 2020 insolvenční řízení žalovaného a byť řízení skončilo splněním oddlužení a osvobozením žalovaného od placení dosud neuspokojených pohledávek, ze seznamu přihlášek se podává, že své pohledávky přihlásilo více než 20 věřitelů a převážně se jednalo o společnosti poskytující spotřebitelské úvěry. Soud v této souvislosti sice netvrdí, že žalovaný nějaké další dluhy měl, nebo že po ukončení insolvence neplnil své závazky, uvedené skutečnosti však podle měla přesvědčení soudu brát žalobkyně v úvahu a blíže se aktuální celkovou finanční situací žalovaného (který měl nesporně v minulosti vážné potíže s plněním svých platebních povinností) a jeho platební morálkou zabývat, vyžádat od něj relevantní informace (viz také § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru) a vyžádat si k nim doklady nebo si je jiným vhodným způsobem ověřit (např. z různých evidencí dlužníků). Takto však žalobkyně nepostupovala, a i přes doložené příjmy žalovaného zde objektivně vzato nebyl dostatek informací k závěru, že nemohou být důvodné pochybnosti o sc