6 C 153/2023-62 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 31. 8. 2023 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 20.242,01 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 778,14 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 811,54 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 8.292,52 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení ve výši 15 % a s úrokem 15 % ročně z částky 7.680,02 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení. Návrh byl odůvodněn tím, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , došlo dne 7. 10. 2021 k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok v pevné výši 963 Kč a paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru (zaposkytnutí úvěru a uzavření smlouvy 4.900 Kč, za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 929 Kč a za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště 1.800 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 18.592 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1.328 Kč a poslední splátku tak byl povinen uhradit do 7. 12. 2022. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy, přičemž poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 18. 12. 2021 ve výši 1.500 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině úvěru 7.680,02 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 612,50 Kč, úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 3.500 Kč, úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 663,77 Kč a úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště 1.285,72 Kč. Na dlužnou částku nebylo následně ze strany žalovaného ničeho zaplaceno. Neuhrazená jistina úvěru ve výši 7.680,02 Kč se pak úročí od 8. 12. 2022 úrokem se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně (do 1. 4. 2023 kapitalizován částkou 811,54 Kč). V důsledku prodlení žalovaného vzniklo také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z jistiny úvěru ve výši 7.680,02 Kč a splatné nezaplacené částky úroku v pevné výši 612,50 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení (do 1. 4. 2023 kapitalizován částkou 778,14 Kč) a rovněž právo na úhradu smluvní pokuty 6.500 Kč sjednané ve smlouvě. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023 s účinností ke dni 28. 4. 2023 postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno.2. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil.3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o. s. ř. Soud pak podle § 49 odst. 4, příp. § 50 o. s. ř., považoval zásilku za doručenou. Protože se však žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, soud věc projednal a rozhodl i v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 7. 10. 2021 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovaným jako dlužníkem a společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , jako věřitelem, pod č. , hodnota, . Na základě smlouvy žalovaný obdržela neúčelový hotovostní úvěr ve výši 10.000 Kč sjednaný na dobu určitou s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou 15 % p. a. Tuto skutečnost žalovaný ani nezpochybňoval. Žalovaný se pak na základě smlouvy zavázal věřiteli vrátit poskytnutou částku s úrokem 963 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 4.900 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 929 Kč a inkasním poplatkem 1.800 Kč, vše ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1.328 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy. Smluvní strany se dále dohodly, že pokud dlužník nezaplatí jakoukoliv splátku řádně a včas, je povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, maximálně 500 Kč za jednotlivou splátku.5. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 27. 5. 2022. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Již na tomto místě je pak potřeba poukázat i na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. (dále také jen „zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne 8. 12. 2023.9. Z doložené žádosti žalovaného o úvěr ze dne 7. 10. 2021 pak soud zjistil, že žalovaný sdělil informace o své osobě tak, že je zaměstnán na dobu určitou do 30. 9. 2022, jeho příjmy činí 28.800 Kč měsíčně a měsíční výdaje činí 20.200 Kč (na bydlení 3.000 Kč, dopravu, jídlo a osobní náklady 3.900 Kč a srážky ze mzdy či výživné 13.300 Kč). Dále uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnosti a bydlí v nájmu. Uvedené informace měly být podle žádosti doloženy pracovní smlouvou a výplatními páskami. Žalobkyně v průběhu řízení další doklady k procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného soudu neposkytla.10. Na základě výše uvedených zjištění soud dospěl k přesvědčení, že proces posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nelze považovat za dostatečný a průkazný. V daném případě se předchůdce žalobkyně podle obsahu spisu sice poměry žalovaného a jeho schopností úvěr splácet zabýval, avšak nedostatečně. Pokud jde o výdajovou stránku, nebylo žádným způsobem ověřeno, že deklarované výdaje, zejm. na bydlení, odpovídají skutečnosti. Přitom výše nájemného za bydlení v nájmu ve výši 3.000 Kč je poměrně nízká a zpravidla neodpovídající obvyklé výši nájmu bytů v době uzavírání smlouvy. Ničím také nebylo specifikováno a doloženo, co představují srážky ze mzdy, a šlo-li o jiný závazek žalovaného, v jaké byl výši a proč nebyl řádně a včas uhrazen, dále zjišťování a ověřování případných dalších závazků žalovaného, a to alespoň v běžně používaných registrech apod. Rovněž nebyla v průběhu řízení žádným způsobem doložena skutečnost, zda žalovaný skutečně předložil předchůdci žalobkyně doklady k prokázání příjmů a ani soud tak neměl možnost ověřit, že deklarované příjmy korespondovaly s těmito doklady. Posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet takto zůstalo přinejmenším neúplné a závěr o dostatečné bonitě žalovaného předčasný.11. Lze dodat, že povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, zda žalovaným uváděné informace byly pravdivé či nikoliv, podstatné je to, že některými relevantními údaji o žalovaném se předchůdce žalobkyně dostatečně nezabýval nebo je