6 C 165/2023-57 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 25. 8. 2023, doplněným podáním doručeným dne 15. 9. 2023 a 12. 10. 2023, se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 19.123,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 19.123,60 Kč od 14. 7. 2019 do zaplacení ve výši 10 %, kapitalizovaným úrokem ve výši 14.829,44 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1.367,47 Kč, úrokem 10 % ročně z částky 19.123,60 Kč od 13. 10. 2019 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč a dále zaplacení částky 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10.000 KČ od 26. 8. 2023 do zaplacení ve výši 10 %. Návrh byl odůvodněn tím, že žalovaný dne 19. 1. 2018 uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , smlouvu o zápůjčce č. , anonymizováno, . Na základě smlouvy poskytl předchůdce žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 20.000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Spolu s jistinou se žalovaný zavázal splatit i poplatek ve výši 16.259 Kč, celkem tedy částku ve výši 36.259 Kč, to vše v 18 pravidelných měsíčních splátkách, kdy splatnost poslední splátky připadla na den 13. 7. 2019. Smluvní úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně. Žalovaný však řádně a včas ke dni splatnosti poslední splátky svůj závazek nesplnil, přičemž předchůdci žalobkyně uhradil částku ve výši 4.505,96 Kč (resp. 2.000 kč a 2.505,96 Kč představuje odpis pohledávky). Žalovaný se tak ode dne 14. 7. 2019 dostal do prodlení s úhradou částky 31.753,04 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny pohledávky ve výši 19.123,60 Kč a zůstatku souhrnného poplatku ve výši 12.629,44 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniknul rovněž nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky a dále na sjednané sankční poplatky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19. 12. 2022 mezi předchůdcem žalobkyně a žalobkyní došlo s účinností ke dni 20. 12. 2022 k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem předchůdce žalobkyně. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 47.372,76 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 19.123,60 Kč, poplatku ve výši 12.629,44 Kč, sjednaných poplatků za upomínání žalovaného a za předání pohledávky k vymáhání ve výši 2.200 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 13.419,72 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení za období od prvního dne následujícího po dni splatnosti poslední splátky, tj. od 14. 7. 2019 do zaplacení, a to z postoupené jistiny. Žalobkyně dále požaduje přiznat smluvní úrok v sazbě 29 % ročně z nesplacené jistiny úvěru za období 90 dnů ode dne následujícího po dni splatnosti poslední splátky závazku, tj. od 14. 7. 2019 do 12. 10. 2019 ve výši 1.367,47 Kč, a smluvní úrok v sazbě 10 % ročně od 13. 10. 2019 do zaplacení. Žalobkyně rovněž požaduje úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč (za odeslaný obyčejný dopis 48 Kč a za 2 osobní návštěvy 2 x 217 Kč). V důsledku prodlení žalovaného vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení a žalobkyně požaduje smluvní pokutu z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 19.123,60 Kč v sazbě 0,1 % denně, a to za období od 14. 7. 2019 do 17. 12. 2020, ve výši 10.000 Kč, když v takto vypočtené smluvní pokutě je zahrnuta i postoupená smluvní pokuta. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Poslední upomínka před podáním žaloby byla ze dne 29. 5. 2023.2. Žalovaná se v průběhu řízení ve věci nevyjádřila.3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaná nepřevzala, přitom předvolání jí bylo doručeno fikcí do datové schránky dne 25. 3. 2024. Protože se však žalovaná bez řádné a včasné omluvy nedostavila, soud věc projednal a rozhodl i v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 19. 1. 2018 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovanou jako dlužníkem a společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., jako věřitelem, pod č. , anonymizováno, . Na základě smlouvy byla žalované poskytnuta zápůjčka v částce 20.000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou 29 % p. a., kterou obdržela v hotovosti. Žalovaná se pak zavázala věřiteli uhradit celkovou dlužnou částku 36.259 Kč, zahrnující jistinu úvěru, úrok ve výši 4.901 Kč, úhradu za zpracování, doručení a flexibilní splácení 5.340 Kč a částku za administrativní činnost a komfortní splácení 6.018 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách ve výši 2.015 Kč. Pro případ prodlení s úhradami splátek byla mj. dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.5. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.7. Již na tomto místě je pak potřeba poukázat i na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. (dále také jen „zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne 27. 11. 2023 odkazujícím na zákaznickou kartu – žádost o spotřebitelský úvěr.9. Z této žádosti žalované o úvěr ze dne 19. 1. 2018 pak soud zjistil, že žalovaná sdělila informace o své osobě tak, že je svobodná, bydlí u rodičů, má dvě vyživované osoby, pracuje na plný úvazek jako operátor ve výrobě s příjmy 12.774 Kč, ostatní příjmy má ve výši 3.800 Kč a odhadované výdaje 10.000 Kč. Zápůjčky u jiné společnosti neuváděla. K žádosti měly být doloženy výplatní pásky, pracovní smlouva a výpisy z účtu (tyto doklady však žalobkyní doloženy nebyly). Jiné doklady žalobkyně v této souvislosti v průběhu řízení nepředložila.10. Na základě uvedených zjištění pak soud dospěl k přesvědčení, že proces posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nelze považovat za dostatečný a průkazný. Předchůdce žalobkyně předně podle obsahu spisu dostatečně nezjišťoval a neověřoval pravidelné výdaje žalované, které jsou v žádosti uvedeny jen jako určitý odhad a není zřejmé z čeho vychází (např. zda a jakou část výdajů představují pravidelné náklady na bydlení, byť u rodičů, jaké jsou pak ostatní osobní výdaje žalované, zda jsou v uvedené částce zahrnuty i výdaje na dvě vyživované osoby apod.). Z obsahu spisu se rovněž nepodává, že by předchůdce žalobkyně ověřoval, a to alespoň v běžně dostupných registrech, případné další zadlužení žalované, tedy zda informace od žalované, že nemá další zápůjčky odpovídala skutečnosti. Vše za situace, kdy příjmy žalované byly vykázány v poměrně nízké výši cca 16.500 Kč. Lze také vytknout, že žalobkyně nepředložila žádné listiny, na jejichž základě mely být žalovanou uváděné informace ověřovány a soud tak neměl možnost zjistit, zda byly tyto pravdivé či nikoliv.11. K tomu lze dodat, že povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna a