6 C 168/2023-57 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 31. 5. 2023 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 17.640 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 17.640 Kč od 22. 6. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 %, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč a dále zaplacení částky 4.788 Kč. Návrh byl odůvodněn tím, že žalovaná uzavřela dne , datum, s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované na bankovní účet peněžní prostředky ve výši 14.000 Kč. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3.640 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 21. 6. 2022, žalovaná však své smluvní závazky neuhradila řádně a včas. V důsledku prodlení žalované vznikla povinnost uhradit též zákonné úroky z prodlení a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2.500 Kč (podle čl. 2.3 Smlouvy) Dále je požadována smluvní pokuta podle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 14.000 Kč ode dne 22. 6. 2022 (den následující po splatnosti zápůjčky) do dne 30. 5. 2023.2. Žalovaná se v průběhu řízení ve věci nevyjádřila.3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaná nepřevzala, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o. s. ř. Soud pak podle § 49 odst. 4, příp. § 50 o. s. ř., považoval zásilku za doručenou. Protože se však žalovaná bez řádné a včasné omluvy nedostavila, soud věc projednal a rozhodl i v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.4. Ze smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce a na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala žalované poskytnut zápůjčku v částce 14.000 Kč, a to převodem na účet žalované. Žalovaná se pak zavázal zápůjčku žalobkyni vrátit s poplatkem ve výši 3.640 Kč do 21. 6. 2022. Dále bylo mezi stranami mj. dohodnuto, že okamžikem prodlení klienta se zaplacením zápůjčky nebo jakékoliv její části, přirůstají veškeré doposud vyúčtované poplatky k jistině zápůjčky a stávají se součástí jistiny. V případě prodlení klienta s plněním jeho závazků podle smlouvy se klient zavazuje uhradit věřiteli smluvní pokutu, a to ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a dále zákonný úrok z prodlení. Klient je současně povinen v případě prodlení nahradit účelně vynaložené náklady, které vznikly věřiteli v souvislosti s prodlením, a to podle rozpisu sazeb specifikovaných ve smlouvě. Poskytnutí zápůjčky žalované na účet uvedený ve smlouvě bylo doloženo výpisem z účtu ze dne 31. 5. 2022. Částka 14.000 Kč byla převedena dne 22. 5. 2022.5. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 27. 5. 2022. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.7. Již na tomto místě je pak potřeba poukázat i na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. (dále také jen „zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne 13. 12. 2023 s tím, že k uvedené skutečnosti nemohou další skutečnosti doplnit.9. Na základě uvedeného soud dospěl k závěru, že proces posouzení schopnosti žalované zápůjčku splácet nebyl v posuzované věci žalobkyní prokázán, když žalobkyně nedoložila žádné důkazy, z nichž by vyplývalo, že od žalované požadovala nezbytné a dostatečné informace nutné ke zjištění jejích poměrů, a že by zjištěné poměry dále ověřovala a posuzovala. I přesto zápůjčku žalované poskytla.10. Již na tomto základě proto soud uzavřel, že žalobkyně v postavení věřitele nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr a zápůjčka neměla být žalované poskytnuta. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona neplatnost uzavřené smlouvy. Tento důsledek je potom podle přesvědčení soudu nutné vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. K tomu soud odkazuje např. na podrobné odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019. Soud dále poukazuje na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance.11. Důsledkem závěru o neplatnosti smlouvy je pak podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Toto ustanovení představuje soukromoprávní sankci v podobě speciální úpravy vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (viz též § 2993 o. z.). Poskytovatel naopak nemůže požadovat jiná plnění ve formě např. smluvního úroku či jiných poplatků za půjčení peněz, smluvní pokuty, smluvených nákladů na vymáhání apod.12. V posuzované věci byla žalované poskytnuta částka zápůjčky 14.000 Kč, z níž podle tvrzení žalobkyně žalovaná dosud neuhradila ničeho (žalovaná v průběhu řízení netvrdila ani neprokázala úhradu nějakých částek). Soud proto z uvedených důvodů žalobkyni přiznal pouze částku 14.000 Kč a ve zbytku předmětu řízení byla žaloba zamítnuta.13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se mění se i doba plnění, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru „v době přiměřené jeho možnostem“. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.14. K tomu soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262, dodává, že již z textu (tj. gramatického výkladu) ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (§2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).15. Spotřebitel je tak povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Pokud pak spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel ned