6 C 22/2024-75 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 29. 11. 2023 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 18.128,74 Kč s úrokem 15 % ročně z částky 17.819,31 Kč od 2. 3. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 17.819,31 Kč od 2. 3. 2023 do zaplacení ve výši 15 %. Návrh byl odůvodněn tím, že dne 9. 9. 2022 žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o kontokorentním úvěru, přičemž účelem smlouvy bylo poskytnutí kontokorentního úvěru k účtu žalovaného č. , č. účtu, . Žalovanému byl poskytnut kontokorentní úvěr až do výše 5.000 Kč. Dodatkem ke smlouvě ze dne 9. 9. 2022 byl původní kontokorentní úvěr navýšen na částku 15.000 Kč. Mezi účastníky bylo dohodnuto placení ročního úroku z kontokorentního úvěru ve výši stanovené sazebníkem žalobkyně platným ke dni započetí čerpání úvěru. Žalovaný byl oprávněn čerpat kontokorentní úvěr průběžně a zavázal se nepřekročit jeho stanovenou výši a dluh splatit nejpozději do jednoho roku od jeho prvního čerpání. V případě porušení smluvních podmínek byla žalobkyně oprávněna účtovat sankční úrok platný ke dni porušení smluvních podmínek stanovený žalobkyní. Ke dni uzavření smlouvy o kontokorentním úvěru byla úroková sazba ve výši 18,90 % p. a. Žalobkyně rovněž v souladu se zákonem ověřila úvěruschopnost žalovaného a tento byl po posouzení vyhodnocen jako úvěruschopný. Žalovaný nezaplatil poskytnutý úvěr ve lhůtě splatnosti a překročil v měsíci prosinci roku 2022 jeho povolenou výši. Žalobkyně pak dne 26. 10. 2023 oznámila žalovanému, že z důvodu porušení smluvních podmínek a nezaplacení dlužné částky zůstatek úvěru zesplatnila (ke dni 1. 3. 2023) a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky v termínu do 12. 11. 2023. Žalovaný svou povinnost nesplnil a dlužnou částku nezaplatil. Žalovaná částka sestává z nezaplacené jistiny ve výši 17.819,31 Kč, nezaplacených 18,90 % p. a. úroků do splatnosti ve výši 309,43 Kč. Žalobkyně dále požaduje po žalovaném zákonný úrok z prodlení a smluvní úrok do sazby zákonné ho úroku z prodlení, tj. 15 % p. a.2. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil.3. Předvolání k ústnímu jednání bylo žalovanému doručeno fikcí do datové schránky, protože se však bez řádné a včasné omluvy nedostavil, soud věc projednal a rozhodl i v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. Žalobkyně se z jednání omluvila.4. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru soud zjistil, že byla uzavřena dne 9. 9. 2022 mezi žalovaným jako úvěrovaným a žalobkyní jako úvěrující bankou. Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve 5.000 Kč formou možnosti přečerpání zůstatku na bankovním účtu žalovaného, s úrokovou sazbou 18,90 % p. a. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 29. 8. 2023 s tím, že v případě porušení podmínek smlouvy může banka právo čerpat úvěr pozastavit, snížit limit úvěru, prohlásit veškeré dluhy ze smlouvy za okamžitě splatné, smlouvu vypovědět nebo od ní odstoupit. V případě porušení peněžitých povinností byla dále ujednána mj. možnost banky požadovat okamžité splacení úvěru v plné výši. Dodatkem ke smlouvě ze dne 9. 9. 2022 pak byla sjednána změna podmínek úvěru, mj. nová výše kontokorentního úvěru 15.000 Kč.5. Z výpisů z účtu žalovaného pak soud zjistil, že v období od 9. 9. 2022 do 31. 3. 2023 žalovaný na kontokorentním úvěru čerpal celkem částku 53.399,89 Kč (položky „řádně čerpaný kontokorent“), splaceno pak bylo celkem 38.726 Kč (položky příchozí úhrada či vklad; řádně čerpaný kontokorent). Žalovaný pak podle obsahu spisu zbylo částku úvěru dosud nesplatil (žalovaný netvrdil, ani neprokázal nic jiného).6. Z výzvy ze dne 9. 1. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu na účtu po splatnosti ve výši 2.576 Kč s tím, že pokud žalovaný částku neuhradí do 28. 2. 2023, bude banka požadovat okamžité splacení celého úvěru (17.576 Kč) a dne 1. 3. 2023 bude smlouvy vypovězena. Výzvou ze dne 26. 10. 2023 žalobkyně žalovanému sdělila zesplatnění úvěru ke dni 1. 3. 2023 a vyzvala jej k uhrazení dlužné částky 21.058,48 Kč do 12. 11. 2023.7. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 28. 5. 2022. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Již na tomto místě je pak potřeba poukázat i na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. (dále také jen „zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne 29. 5. 2024. V něm žalobkyně tvrdila, že žádost o úvěr byla poskytnuta přes mobilní síť žalobkyně. Žalovaný na žádosti uvedl příjem ve výši 22.000 Kč, což bylo ověřeno na základě příchozích transakcí na účtu žalovaného. Žalobkyně dále mimo jiné ověřila, že žalovaný nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, z informací z CBCB předchozí splátkovou morálku žalovaného, z historie v interní evidenci, že žalovaný neměl žádné relevantní negativní informace, např. záznam o podvodném jednání či kriminálních aktivitách, záznam v souvislosti s AML pravidly, záznam o exekučním řízení. Žalovaný na žádosti uvedl výdaje ve výši 9.000 Kč. Žalobkyně proto stanovila životní výdaje žalovaného podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na 15 880 Kč. Žalovaný na žádosti uvedl splátky ve výši 0 Kč a žalobkyně dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaný neměl v době úvěrové žádosti žádné úvěry. Splátka nového úvěru činila orientačně 450 Kč a příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů.11. K uvedenému pak žalobkyně doložila výpisy z běžného účtu žalovaného za období od 1. 6. 2022 do 31. 8. 2022. Z nich bylo zjištěno, že žalovaný měl v uvedeném období příjmy od společnosti , Anonymizováno, a to ve výši průměrně cca 23.500 Kč. Na druhou stranu v období měsíce srpna 2022 žalovaný čerpal určité částky zřejmě jako úvěry či zápůjčky od různých společností (10.000 Kč dne 24. 8. 2022 od , právnická osoba, , 10.000 Kč dne 24. 8. 2022 prostřednictvím , právnická osoba, , 15.001 Kč dne 25. 8. 2022 od , právnická osoba, , 5.000 Kč dne 25. 8. 2022 od , právnická osoba, a 20.000 Kč dne 29. 8. 2022 prostřednictvím , právnická osoba, , celkem tedy příchozí úhrady v částce 60.000 Kč). Konečné zůstatky na účtu činily 17,54 Kč, 15,54 Kč a za srpen 2022 -917,45 Kč. Pravidelné výdaje vč. Výdajů na bydlení se nepodařilo z výpisů identifikovat. Jiné doklady k prokázání svých tvrzení žalobkyně i přes výzvu soudu v průb