6 C 50/2024-77 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 11. 8. 2023, opraveným podáním ze dne 17. 8. 2023, se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 47.444,15 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 47.444,15 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, kapitalizovaným úrokem ve výši 7.642,62 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3.074,38 Kč, úrokem 15 % ročně z částky 47.444,15 Kč od 4. 5. 2023 do zaplacení a dále zaplacení částky 8.331,15 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8.331,15 Kč od 11. 8. 2023 do zaplacení ve výši 15 %. Návrh byl odůvodněn tím, že dne , datum, uzavřel žalovaný se společností , Anonymizováno, , právnická osoba, , jednající v České republice prostřednictvím , právnická osoba, , IČ: , IČO, , smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta platební karta s úvěrovým rámcem ve výši 50.000 Kč, když mohl čerpat až do maximálního úvěrového rámce ve výši 500.000 Kč. V rámci smlouvy si žalovaný mohl sjednat i pojištění schopnosti splácet úvěr (platba pojistného byla v takovém případě hrazena spolu s pravidelnou měsíční splátkou úvěru). Žalovaný se zavázal úvěr vč. sjednaného pojištění splácet bankovním převodem formou pravidelných měsíčních splátek se splatností 1. splátky ke dni 17. 6. 2022. Doporučená měsíční splátka úvěru byla stanovena ve výši 2.400 Kč, přičemž minimální stanovená měsíční splátka pak měla představovat 5 % z čerpané výše úvěru, minimálně 500 Kč. Celková žalovaným vyčerpaná částka finančních prostředků byla ve výši 49.617 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 26,28 % ročně. Předchůdce žalobkyně rovněž s odbornou péčí prověřoval pravdivost tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím finančních prostředků, a to v interních i externích databázích třetích subjektů a dále pak v registru SOLUS. Žalovaný porušil svoji povinnost, tj. pravidelně a včas hradit měsíční splátky vyčerpané výše úvěru, kdy uhradil částku v celkové výši 4.660 Kč. Předchůdce žalobkyně proto využil svého smluvního oprávnění a úvěr na základě odstoupení od úvěrové smlouvy prohlásil ke dni 28. 2. 2023 za splatný. Ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru byl právní předchůdce žalobkyně oprávněn po žalovaném požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a dále pak zákonný úrok z prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi předchůdcem žalobkyně a žalobkyní došlo s účinností ke dni , datum, k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem předchůdce žalobkyně. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 55.731,97 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 47.444,15 Kč, smluvního úroku ve výši 6.355,98 Kč (v sazbě 26,28 % ročně z částky 47.444,15 Kč od 26. 8. 2022 do 1. 3. 2023), měsíčních poplatků za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 586,64 Kč, smluvní pokuty ve výši 645,20 Kč (žalobkyně požaduje smluvní pokutu z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 47.444,15 Kč v sazbě 0,1 % denně, a to za období od 15. 2. 2023 do 10. 8. 2023 v částce 8 331,15 Kč) a poplatků za odeslání písemných upomínek žalovanému ve výši 700 Kč sjednaných ve smlouvě. Žalobkyně dále požaduje z postoupené jistiny ve výši 47.444,15 Kč zákonný úrok z prodlení za období od prvního dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, tj. od 1. 3. 2023 do zaplacení a smluvní úrok z úvěru v sazbě 26,28 % ročně za období 90 dnů ode dne následujícího po dni, k němuž byl vypočten postoupený smluvní úrok z úvěru viz výše, tj. od 2. 3. 2023 do 31. 5. 2023 ve výši 3.074,38 Kč, a dále pak smluvní úrok z úvěru v sazbě 15 % ročně za období od 1. 6. 2023 do zaplacení. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Poslední upomínka před podáním žaloby byla ze dne 28. 6. 2023.2. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil.3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o. s. ř. Soud pak podle § 49 odst. 4, příp. § 50 o. s. ř., považoval zásilku za doručenou. Protože se však žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, soud věc projednal a rozhodl i v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že byla uzavřena dne , datum, mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností , Anonymizováno, , právnická osoba, , jednající v České republice prostřednictvím , právnická osoba, . Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 50.000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách min. 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč, počínaje dnem 17. 6. 2022. Základní roční úroková sazba byla sjednána ve výši 26,28 %. Dále bylo sjednáno pojištění s výší měsíční úhrady 7,99 % z měsíční splátky úvěru. Pro případ prodlení s úhradou splatné splátky byla dohodnuta smluvní pokuta 0,1 % denně, dále náhrada nákladů spojených s vymáháním 600 Kč a poplatek za odeslání upomínky 100 Kč.5. Z výpisu z úvěrového účtu č. l. 13 spisu bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr celkem v částce 49.617 Kč (ve dnech 12. 5. a 17. 5. 2022) a dosud vrátil částku celkem 4.660 Kč (žalovaný v průběhu řízení netvrdil, ani neprokázal nic jiného).6. Odstoupením od úvěrové smlouvy ze dne 25. 1. 2023 předchůdce žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného se splácením úvěru od smlouvy odstoupil s tím, že ke dni , datum, se stává úvěr splatným v celém rozsahu.7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. V posuzované věci se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 27. 5. 2022, podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Již na tomto místě je pak potřeba poukázat na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. (dále také jen „zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. V daném případě žalobkyně k výzvě soud podáním doručeným dne 17. 6. 2024 doplnila tvrzení k provedení posouzení úvěruschopnosti žalovaného předchůdcem žalobkyně s tím, že však další dokumentace nebyla dohledána.10. Soud tak měl k dispozici prakticky jen žádost žalovaného o úvěr (smlouvu o úvěru), kde žalovaný uvedl údaje ke své osobě tak, že je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, bydlí v nájmu, dosahuje příjmů 18.000 Kč čistého měsíčně, celkové náklady domácnosti činí 6.000 Kč a finanční závazky 0 Kč.11. Žalobkyně však v průběhu řízení nijak neprokázala, že by předchůdce žalobkyně žalovaným sdělené údaje ověřoval, kdy přinejmenším údaje o pravidelných příjmech a výdajích měly a mohly být hodnověrným způsobem doloženy (např. pracovní smlouva, výplatní lístky, výpis z účtu, doklady o výdajích na bydlení, doklady o výstupech z interních či externích databázích třetích subjektů a z registru SOLUS apod.). Předchůdce žalobkyně však podle obsahu spisu takové doklady od žalovaného nepožadoval, resp. žalobkyně nebyla schopna tuto skutečnost v řízení prokázat. Soud proto uzavřel, že předchůdce žalobkyně v postavení věřitele nedostál povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (respektive tuto skutečnost nelze podle obsahu spisu považovat za prokázanou), tedy nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalova