6 C 55/2024-70 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 29. 1. 2024 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 11.428 Kč s úrokem 15,49 % ročně z částky 10.000 Kč od 6. 12. 2023 do 30. 12. 2023, úrokem 15 % ročně z částky 10.000 Kč od 16. 12. 2023 do zaplacení, úrokem 15 % ročně z částky 10.000 Kč od 31. 12. 2023 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 380,07 Kč od 1. 9. 2023 do 5. 12. 2023. Návrh byl odůvodněn tím, že dne 1. 9. 2023 žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o hotovostním úvěru číslo , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal částku vrátit a zaplatit sjednaný úrok. Žalovaný podpisem smlouvy přistoupil k rámcové pojistné smlouvě, jejímž předmětem je pojištění schopnosti splácet předmětný úvěr a zavázal se měsíčně hradit pravidelnou splátku úvěru ve výši 934 Kč, skládající se ze splátky pojištění, jistiny a úroku 15,49 % ročně, a to vždy k 1. dni v měsíci počínaje dnem 1. 10. 2023. Dále byl sjednán poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 200 Kč. Úvěr byl poskytnut na účet žalovaného. Žalobkyně rovněž před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Splátky od 1. 10. 2023 nebyly splaceny. Na základě bodu 5. smlouvy pak má žalobkyně nárok požadovat náklady účelně vynaložené na vymáhání a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou opožděnou splátku či platbu. Opakovaným prodlením s úhradou splátek se žalovaný dopustil závažného porušení smluvních povinností, proto žalobkyně přistoupila dne 6. 12. 2023 k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění byl dluh žalovaného tvořen nesplacenou jistinou ve výši 10.000 Kč, nesplaceným smluvním úrokem z úvěru (kapitalizovaný úrok) ve výši 380,07 Kč od 1. 10. 2023 do zesplatnění, tedy do dne 5. 12. 2023, smluvní pokutou ve výši 1.000 Kč, pojistným ve výši 228 Kč a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 200 Kč. Žalobkyně dále požaduje od 31. 12. 2023 smluvní úrok 15 % ročně a zákonný úrok z prodlení od 10. dne následujícího po zesplatnění.2. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil.3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o. s. ř. Soud pak podle § 49 odst. 4, příp. § 50 o. s. ř., považoval zásilku za doručenou (do domovní schránky byla vložena dne 10. 7. 2024). Protože se však žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, soud věc projednal a rozhodl i v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. Žalobkyně se z jednání omluvila.4. Skutečnosti tvrzené v žalobě žalobkyně předně prokázala smlouvou o úvěru, uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným dne 1. 9. 2023. Ze smlouvy včetně úvěrových podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 10.000 Kč s roční úrokovou sazbou 15,49 % a se sjednaným pojištěním od 2. 9. 2023 s měsíční úhradou pojistného 76 Kč. Žalovaný se zavázal splatit bance úvěr v 13. měsíčních splátkách po 934 Kč od 1. 10. 2023 do 1. 10. 2024. Pro případ prodlení žalovaného s plněním závazků byla mj. dohodnuta možnost žalobkyně požadovat náklady účelně vynaložené na vymáhání pohledávky, smluvní pokutu 500 Kč za každou jednotlivou opožděnou splátku či platbu a rovněž právo věřitele požadovat vrácení celého čerpaného úvěru (čl. 6 úvěrových podmínek, čl. 5 smlouvy).5. Z potvrzení o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalovanému byl úvěr převeden na účet specifikovaný v úvěrové smlouvě dne 1. 9. 2023.6. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 6. 12. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k zaplacení celé dlužné částky (11.808,07 Kč) do 10 dnů s tím, že žalovaný je v prodlení s hrazením splátek (uhrazena nebyla žádná splátka) a banka proto využila smluvních podmínek a právo zesplatnit úvěr. Lze dodat, že žalovaný v průběhu řízení netvrdil, ani neprokázal zaplacení splátek.7. Z takto provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1968 až 1970 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.9. V posuzované věci soud uzavřel, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 10.000 Kč, žalovaný však podle obsahu spisu porušil svou platební povinnost vyplývající z úvěrové smlouvy a řádně nehradil dohodnuté splátky. Věřitel proto úvěr v souladu se dohodnutými smluvními podmínkami zesplatnil a žalovanému vznikla povinnost uhradit celý zůstatek úvěru s příslušenstvím (smluvním úrokem z prodlení). Nebyly přitom provedeny žádné důkazy (žalovaný ani takové nenavrhl), které by mohly zpochybnit uzavření smlouvy žalovanou, nebo z nichž by vyplývalo, že žalovaná řádně svou platební povinnost plnila. Dlužná částka sestává z jistiny úvěru 10.000 Kč a dále ze smluveného úroku z jistiny za období od splatnosti první splátky do zesplatnění v kapitalizované výši 380,07 Kč. Dále bylo lze přiznat požadovaný smluvený úrok 15,49 % p. a. z částky 10.000 Kč od zesplatnění pohledávky do 30. 12. 2023, 15 % p. a. z částky 10.000 Kč od 31. 12. 2023 do zaplacení (§ 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). V souladu se smlouvou rovněž vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty 2 x 500 Kč za prodlení s úhradou prvních dvou splátek (do zesplatnění), dohodnutého pojistného za tři měsíce ve výši 228 Kč a poplatku za sjednání úvěru ve výši 200 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného nakonec žalobkyni náleží úrok z prodlení v zákonné výši podle § 1970 o. z. a ve výši podle vyplývající z nař. vl. č. 351/2013 Sb., požadovaný od 16. 12. 2023 do zaplacení.10. Ze všech těchto důvodů soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a uložil žalovanému požadovanou částku zaplatit. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.11. Dlužno dodat, že v posuzované věci byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, přičemž se soud rovněž zabýval otázkou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele podle příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon“). Podle § 86 zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Žalobkyně pak k uvedenému v