8 C 39/2024-70 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 11. 2023 se žalobce domáhal vůči žalované (dále jen „žalovaný“) peněžitého plnění ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, . a žalovaným. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému v hotovosti částku 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce v souvislosti s poskytnutým úvěrem dohodnutý úrok a poplatky. Žalobce uvedl, že žalovaný uhradil 9.000 Kč. Žalobce požadoval zaplacení částky 39.684 Kč s příslušenstvím. Dále žalobce požadoval vůči žalovanému peněžité plnění ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, . a žalovaným. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému v hotovosti částku 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce v souvislosti s poskytnutým úvěrem dohodnutý úrok a poplatky. Žalobce uvedl, že žalovaný uhradil 23.000 Kč. Žalobce požadoval zaplacení částky 10.818,45 Kč s příslušenstvím.2. Podáním doručeným soudu vzal žalobce svou žalobu zpět v částce 6.497,25 Kč s ohledem na provedený přepočet smluvní pokuty z výše uvedených smluv.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, neuvedl žádná tvrzení a nenavrhl žádné důkazy, přestože mu žaloba spolu s výzvou k vyjádření byly doručeny do vlastních rukou na adresu trvalého pobytu.4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav:5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, uzavřené pod č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný převzal od věřitele , právnická osoba, .. prostřednictvím jeho zástupce v hotovosti 20.000 Kč a zavázal se vrátit tuto částku spolu s úrokem a poplatkem ve výši 17.184 Kč. Celkem se žalovaný zavázal uhradit 37.184 Kč v 14 měsíčních splátkách po 2.656 Kč. Z přehledu uhrazených splátek bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem 9.000 Kč.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, uzavřené pod č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný převzal od věřitele , právnická osoba, .. prostřednictvím jeho zástupce v hotovosti 15.000 Kč a zavázal se vrátit tuto částku spolu s úrokem a poplatkem ve výši 12.888 Kč. Celkem se žalovaný zavázal uhradit 27.888 Kč v 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč. Z přehledu uhrazených splátek bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem 23.000 Kč7. Podle žádosti o úvěr ze dne , datum, žalovaný ke svým majetkovým poměrům uvedl své osobní a identifikační údaje, příjem ze zaměstnání ve výši 22.471 Kč měsíčně a celkové měsíční výdaje 17.634 Kč. Žalovaný podle zákaznické karty doložil výplatní lístek.8. Podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byl nárok vůči žalovanému postoupen z původního věřitele na žalobce.9. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb., se celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.12. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (odst. 2).13. Podle § 580 odst. 1 o.z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.15. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Právní předchůdce žalobce sice uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu platného zákona č. 257/2016 Sb., však podle aktuální judikatury Soudního dvora (rozsudek ze dne 5. 3. 2020, C-679/18) je, aby věřitel s odbornou péčí dříve než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Ve smyslu výše citovaného znění § 86 je zřejmé, že věřitel je povinen získat od dlužníka, z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti, informace, jejichž pravdivost si má ověřit i z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka.18. Právní předchůdce žalobce jako věřitel však neučinil potřebné kroky za účelem zjištění celkové majetkové situace žalovaného a neověřil reálnost a úplnost příjmů a výdajů žalovaného. Zejména právní předchůdce žalobce jako věřitel nezjišťoval spolehlivost údajů dlužníka o tom, že jaký je jeho skutečný příjem a pravidelné výdaje. Žalobce v této souvislosti měl učinit jednoduchá a účinná opatření, tj. například zjistit v dostupných registrech dlužníků, zda v nich žalovaný není evidován. Takto právní předchůdce žalobce jako věřitel mohl zjistit skutečnou majetkovou situaci žalovaného v registru SOLUS, v bankovním registru klientských informací, nebankovním registru klientských informací apod. Z listin předložených žalobcem však nevyplývá, že by jakákoliv taková objektivizující šetření učinil. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je z důvodu porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost dlužníka absolutně neplatná.19. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., které přijal žalovaný jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaný získal 20.000 Kč a 15.000 Kč a uhradil 9.000 Kč a 23.000 Kč. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 11.000 Kč a 0 Kč. Z důvodu neplatné smlouvy však žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla v této části zamítnuta.20. Žalobci nebyl přiznán ani úrok z prodlení z dlužné částky, neboť podle § 87 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, není povinen spotřebitel vrátit poskytnutou jistinu podle neplatné úvěrové smlouvy, či podle výzvy věřitele, nýbrž v době přiměřené jeho možnostem a spotřebitel se tak nemůže dostat do prodlení s plněním svého dluhu. Žalobci proto nebyl přiznán úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť do prodlení s plněním dlužné částky by se žalovaný dostal až uplynutím lhůty, kterou stanoví svým rozhodnutím soud (podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, pod sp. zn. 33 Cdo 3775/2021).21. Ve výroku III. soud rozhodl o zastavení řízení podle § 96 odst. 1,2 o.s.ř. poté, co vzal žalobce svou žalobu v uvedené části zpět.22. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., za situace, kdy převážně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly.