9 C 217/2023-66 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu 2. 5. 2023 se žalobce domáhal zaplacení 38.240 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.320,01 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3.984,24 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14.293,04 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 13.577,01 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřenou žalovaný a právní předchůdce žalobce , právnická osoba, . dne , datum, . Předmětem smlouvy byl úvěr ve výši 25.000 Kč, vyplacený v hotovosti v den podpisu úvěrové smlouvy. Žalovaný se zavázal úvěr s pevně daným úrokem ve výši 2.407 Kč, paušálními poplatky za poskytnutí úvěru a služby ve výši 12. 250 Kč, administrativní poplatky ve výši 2.323 Kč a možnost hotovostních splátek ve výši 4.500 Kč, celkem tedy 46.480 Kč zaplatit ve 14měsíčních splátkách po 3.320 Kč s poslední splátkou 23. 2. 2021. Žalovaný své závazky porušil tím, že opakovaně neplnil, zaplatil celkem 22.240 Kč. Poslední splátku ve výši 500 Kč zaplatil dne 18.1.2021 a ocital se v prodlení. Žalobce úvěr zesplatnil. Dlužná částka včetně úroků, poplatků a smluvních pokut činila 38.240 Kč. Pohledávka za žalovaným, z výše uvedené úvěrové smlouvy, byla postoupena , datum, žalobci, s účinnosti od , datum, . Ke dni postoupení činila pohledávka 38. 240 Kč. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován a poté předžalobní výzvou vyzván k zaplacení jistiny13.577,01 Kč, úroků za sjednanou dobu úvěru 716,03 Kč, úhrady za úvěr ve výši 6.388,55 Kč, za administrativní poplatky 1.211,59 Kč, poplatky za hotovostní platby 2.346,82 Kč, smluvní pokutu 14.000 kapitalizované úroky 3.984,24 Kč a kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 2.320,01 Kč a nákladů řízení. Žalovaný nezaplatil.2. Soud nařídil ve věci jednání, ke kterému byli účastníci řádně předvoláni. Žalovaný se bez předchozí řádné a včasné omluvy přes poučení soudu k jednání nedostavil. Soud postupoval podle § 101 o.s.ř. a provedl žalobcem navrhované důkazy. Z takto provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav.3. Žalobce je aktivně legitimován k podání žaloby na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobcem a původním věřitelem žalovaného , právnická osoba, ., což bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a přílohou dohody, oznámením o postoupení pohledávek.4. Ze smlouvy o úvěru „, název, č. , hodnota, “ uzavřené , právnická osoba, . a žalovaným , datum, bylo prokázáno, že , právnická osoba, . poskytla žalovanému na základě jeho žádosti v hotovosti částku 25.000 Kč. Žalovaný převzetí částky potvrdil podpisem na smlouvě, kterou se zavázal vrátit 46.480 Kč ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 3.320 Kč,5. Účastníky byla sjednána úroková sazba ve výši 15 % ročně s RPSN 272,44 % ročně. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplati sestávala z jistiny 25.000 Kč, pevného úroku 2.407 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 12.250 Kč, náhrady nákladů na vyhodnocení 2.323 Kč a poplatku za hotovostní inkaso 4.500 Kč.6. Z přílohy výše uvedené smlouvy byl zjištěn předpis jednotlivých měsíčních splátek ve výši 3.320 Kč měsíčně a způsob započtení, což s ohledem na obsah smlouvy nemělo pro posouzení věci žádný význam.7. Z výpisu z úvěrového účtu bylo prokázáno, že žalovaný, který převzal od právního předchůdce žalobce 25.000 Kč a od 24.12.2019 do 18.1.2021zaplatil celkem 22.240 Kč.8. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne 28. 3. 2023 bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení částky 45.973,47 Kč ve lhůtě do 12. 4. 2023. Doklad o doručení výzvy prokazuje, že žalovaný byl právním nástupcem původního věřitele o dluhu informován a vyzván k zaplacení.9. Ve spise se nenachází žádný doklad o provedené úhradě.10. Soud posoudil shora zjištěný skutkový stav ve smyslu výše uvedené hmotněprávní úpravy a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti.11. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.12. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr, nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.13. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná.14. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.16. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru byl implementován jako aktuální směrnice evropského společenství požadující zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru mimo ochrany spotřebitele postihuje také poskytovatele spotřebitelských úvěrů, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Z neplatné smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Spotřebitel je proto povinen vrátit celou poskytnutou částku.18. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení, které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud vycházel z prokázaných tvrzení žalobce, podle kterých žalovaný , datum, převzal od právního předchůdce žalobce 25.000 Kč a od , datum, do , datum, zaplatil 22.240 Kč. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je nutno, s ohledem na postavení žalovaného jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s platnou právní úpravou, podle které byl věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce předloženými listinami neprokázal, že by jeho právní předchůdce jako věřitel učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalovaného, nejen lustraci v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaný není evidován, či náhledem do exekučního rejstříku, ale především zkoumáním jeho osobních, výdělkových a majetkové poměrů, počtu vyživovacích povinností, počtu spolužijících osob a výší příjmů a výdajů jeho domácnosti, stejně jako další závazky žalovaného a jeho domácnosti. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany právního předchůdce žalobce jako věřitele nedošlo k odbornému posouzení úvěruschopnosti žalovaného a smlouvu o úvěru shledal neplatnou. I pokud by však právní předchůdce žalobce splnil zákonnou povinnost zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet, byla by smlouva tak jak byla uzavřena neplatnou v ujednáních o souhrnných poplatcích, které představují v součtu částku 21.480 Kč což je částka výrazně převyšující 50 % hodnoty úvěru a představuje lichevní praktiky právního předchůdce žalobce, které nepožívají zákonné ochrany. Pro výše uvedenou neplatnost smlouvy rozhodl soud o povinnosti žalovaného vrátit žalobci pouze částku 2.760 Kč představující rozdíl mez