9 C 48/2024-50 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 6. 12. 2023 se žalobce domáhal zaplacení 17.437 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 12. 1. 2023 do zaplacení, zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč a smluvní pokuty ve výši 2.652 Kč. Dle žaloby účastníci uzavřeli , datum, smlouvu o zápůjčce ve výši 10.000 Kč. Žalobce žalované zaslal tuto částku na účet č. , č. účtu, označený žalovanou dne , datum, , dne , datum, žalovaná požádala o navýšení zápůjčky o částku 4.000 Kč, tuto částku žalobce žalované téhož dne zaslal na výše uvedený účet a žalovaná se zavázala za zápůjčku žalobci uhradit poplatek 3.437 Kč, přičemž jistina včetně poplatku byly splatné do 11. 1. 2023. Žalovaná své závazky nehradila řádně a včas, když ke dni podání návrhu uhradila 1.870 Kč a touto částkou byla ponížena smluvní pokuta. Žalobce poskytl zápůjčku prostřednictvím webové stránky , adresa, . Na těchto stránkách se žalovaná seznámila s podmínkami zápůjčky a dle vlastní volby zvolila splatnost a výši zápůjčky. Poté vyplnila formulář – žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadala své osobní údaje, včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Žalobce před uzavřením smlouvy ověřil totožnost žalované skenem dokladu totožnosti s fotografií žalované a korunovou bezhotovostní platbou. Smlouva o zápůjčce včetně dodatku byla žalovanou podepsána PINem, který žalobce zaslal na žalovanou uvedené telefonní číslo. Před uzavřeném smlouvy si žalobce od žalované vyžádal informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dostupných dokumentů poskytnutých žalovanou. V důsledku prodlení žalované vznikla povinnost uhradit úroky z prodlení určené vládním nařízením a vynaložené náklady v souvislosti s prodlením v souladu se smlouvou ve výši 2.500 Kč. Celková výše dluhu žalované činila 17.437 Kč na jistině a 2.500 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky, celkem 19.937 Kč a smluvní pokuta ve výši 4.522 Kč představující 0,1% denní úrok z dlužné částky 14.000 Kč od 12 1. 2023 do vyhotovení návrhu 1. 12. 2023.2. Soud vydal elektronický platební rozkaz, kterým žalobě zcela vyhověl. Platební rozkaz byl podle ustanovení § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za použití ustanovení § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen.3. Ve věci se dne , datum, konalo ústní jednání, ke kterému se dostavila žalovaná. Žalobce se nedostavil, svou neúčast omluvil a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v nepřítomnosti žalobce. Takto byl zjištěn následující skutkový stav:4. Účastníci uzavřeli , datum, smlouvu o zápůjčce částky 10.000 Kč prostředky elektronických komunikací, po ověření žalované zajištěným PIN kódem , hodnota, , dle zaslaného skenu občanského průkazu žalované. To bylo zjištěno z žádosti žalované, ve které žalovaná uvedla číslo účtu , č. účtu, na který má být částka zaslána a ze smlouvy o zápůjčce.5. Z potvrzení o platbě majitele účtu označeného , Jméno zainteresované společnosti 0/0, od , peněžní ústav, , Anonymizováno, bylo zjištěno, že na účet č. , č. účtu, , var. symbol , var. symbol, byla zaslána , datum, částka 10.000 Kč a , datum, částka 4.000 Kč.6. Z dodatku ke smlouvě o úvěru bylo zjištěno, že na základě žádosti žalované byla zápůjčka ke dni , datum, navýšena o 4.000 Kč Z upomínky z 18. 1. 2023, 25. 1. 2023 a z výzvy k úhradě z 1. 2. 2023, 10. 2. 2023, 25. 2. 2023 bylo zjištěno, že , Jméno zainteresované společnosti 0/0, vyzýval žalovanou o úhradu částky 19.767 Kč, resp. 20.595 Kč, resp. 21.325 Kč, resp. 22.070 Kč a 22.757 Kč. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky společnosti , Jméno zainteresované společnosti 0/0, , které vzala žalovaná na vědomí , datum, .7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby z 19. 10. 2023 a fotokopie doručenky bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě 25.322 Kč a 800 Kč jako nákladů ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené prostřednictvím webových stránek , adresa8. Z vyjádření žalované na ústním jednání dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná dne, Anonymizováno, , datum, převzala bezhotovostně částku 10.000 kč, kterou nevrátila. Není si vědoma, že by od žalobce obdržela i částku ve výši 4.000 Kč, potvrdila však, že je majitelkou účtu č. , č. účtu, . Žalovaná rovněž uvedla, že kromě výplatních pásek po ní žalobce nepožadoval žádné další údaje pro posouzení úvěruschopnosti.9. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.10. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že soud by měl posuzovat otázku platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pouze v případě, že žalovaný jako dlužník namítne nedodržení povinností žalobce jako věřitele v souvislosti s uzavíráním smlouvy a jeho povinností prověřit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Výklad citovaného ustanovení je však modifikován rozsudkem Soudního dvora EU ve věci C 679/2018 ze dne 5. 3. 2020, podle kterého je české právo ukládající povinnost spotřebiteli dovolat se neplatnosti úvěrové smlouvy v rozporu s unijním právem a soud je proto povinen z úřední povinnosti zkoumat postup věřitele při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to zda tento postup odpovídá evropskému právu, tj. směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Podle článku 8 této směrnice „členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi.“ Podle článku 23 uvedené směrnice „členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“13. K míře pečlivosti věřitele při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele se vyjádřil v rámci předchozí úpravy § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/18. V tomto rozhodnutí uvedl „že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“14. Podle citovaných rozhodnutí a při aplikaci eurokonformního výkladu vnitrostátní právní úpravy spotřebitelských smluv je zřejmé, že informace věřitelem získané od spotřebitele jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti až doplňkové. Primární povinností věřitele je zjistit si spolehlivost potřebných údajů i z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Takto by měl věřitel např. zkoumat a objektivně ověřovat skutečnou výši příjmů a výdajů, zejména v souvislosti s bydlením, vyživovacími povinnostmi, splatnými dluhy a zjišťovat další informace přímo ovlivňující komplexní závěry věřitele o majetkové situaci dlužníka. Pokud tyto povinnosti věřitel důsledně před uzavřením smlouvy o úvěru nesplní, je důsledkem aplikace sankce v podobě neplatnosti smlouvy.15. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to sm