9 C 53/2024-75 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 5. 10. 2023 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení 47.134,86 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 47.134,86 Kč ve výši 15 % ročně od 1. 5. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 5.202,52 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2.635,94 Kč, poplatků za pojištění schopnosti splácet ve výši 1.118,60 Kč, poplatků za odeslání upomínek ve výši 600 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 47.134,86 Kč od 30. 7. 2023 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, smluvní pokuty ve výši 7.417,82 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 7.417,82 Kč ve výši 15 % ročně od 5. 10. 2023 do zaplacení, vše ze smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, a žalovaným, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 85.776,51 Kč, a to prostřednictvím platební karty s úvěrovým rámcem ve výši 55.000 Kč, když žalovaný mohl čerpat až do maximálního úvěrového rámce 500.000 Kč. Dle žaloby byla smlouva podepsána fyzicky žalovaným. Žalovaný dle žaloby uhradil právnímu předchůdci žalobce částku 72.574 Kč. Jelikož však žalovaný nehradil měsíční splátky řádně a včas využil dle žaloby právní předchůdce žalobce svého práva, odstoupil od úvěrové smlouvy a ke dni 30. 4. 2023 prohlásil úvěr za splatný. Žalobce požadoval úhradu dlužné jistiny, zákonného úroku z prodlení, kapitalizovaného úroku, který je tvořen nesplaceným úrokem, poplatkem za pojištění schopnosti splácet a poplatkem za upomínání, žalobce požadoval rovněž náklady spojené s uplatněním pohledávky a smluvní pokutu včetně zákonného úroku z prodlení. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky dne 11. 9. 2023.2. Žalovaný byl vyzván, aby se k žalobnímu návrhu vyjádřil, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti na svoji obranu a navrhl k prokázání svých tvrzení důkazy. Byla mu stanovena lhůta 15 dnů, která uplynula marně.3. Ve věci se dne , datum, konalo ústní jednání, ke kterému se účastníci nedostavili. Žalobce svou neúčast omluvil a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v nepřítomnosti účastníků a rozhodoval na základě obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobcem. Takto byl zjištěn následující skutkový stav:4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , právnická osoba, podnikající v České republice prostřednictvím , právnická osoba, , IČ , IČO, ., a žalobcem dne , datum, byla prokázána aktivní legitimace žalobce.5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovanému byl dne , datum, poskytnut úvěr s úvěrovým rámcem 55.000 Kč, přičemž žalovaný mohl čerpat až do maximálního úvěrového rámce ve výši 500.000 Kč. Ze smlouvy o úvěru bylo rovněž zjištěno, že žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 % čerpaného úvěru, minimálně 500 Kč měsíčně. Smlouvy o úvěru neprokázala, že by žalobce jakýmkoliv způsobem zkoumal schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr.6. Z předložené inkasní bilance úvěru bylo zjištěno, že žalovaný čerpal částku ve výši 85.776,51 Kč a uhradil 72.574 Kč.7. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; nezurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. (§ 2398 o. z.)9. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. (§ 2399 o. z.)10. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že soud by měl posuzovat otázku platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pouze v případě, že žalovaný jako dlužník namítne nedodržení povinností žalobce jako věřitele v souvislosti s uzavíráním smlouvy a jeho povinností prověřit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Výklad citovaného ustanovení je však modifikován rozsudkem Soudního dvora EU ve věci C 679/2018 ze dne 5. 3. 2020, podle kterého je české právo ukládající povinnost spotřebiteli dovolat se neplatnosti úvěrové smlouvy v rozporu s unijním právem a soud je proto povinen z úřední povinnosti zkoumat postup věřitele při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to zda tento postup odpovídá evropskému právu, tj. směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Podle článku 8 této směrnice „členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi.“ Podle článku 23 uvedené směrnice „členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“13. K míře pečlivosti věřitele při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele se vyjádřil v rámci předchozí úpravy § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/18. V tomto rozhodnutí uvedl „že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“14. Podle citovaných rozhodnutí a při aplikaci eurokonformního výkladu vnitrostátní právní úpravy spotřebitelských smluv je zřejmé, že informace věřitelem získané od spotřebitele jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti až doplňkové. Primární povinností věřitele je zjistit si spolehlivost potřebných údajů i z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Takto by měl věřitel např. zkoumat a objektivně ověřovat skutečnou výši příjmů a výdajů, zejména v souvislosti s bydlením, vyživovacími povinnostmi, splatnými dluhy a zjišťovat další informace přímo ovlivňující komplexní závěry věřitele o majetkové situaci dlužníka. Pokud tyto povinnosti věřitel důsledně před uzavřením smlouvy o úvěru nesplní, je důsledkem aplikace sankce v podobě neplatnosti smlouvy.15. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.17. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpov